english
foto: Beránková Sarah septimaNa skok do Miami
Proč se válet celé léto doma? Zažívat stále to stejné dokola? Zkuste příjemnou změnu jako já! Na začátku července jsem si sbalila kufry a odjela na téměř dva měsíce do Miami. Toto město jsem si vybrala hlavně proto, že jsou prázdniny, a ukažte mi někoho, kdo by chtěl trávit letní prázdniny někde, kde je zima?! Slunné Miami lákalo jako nic jiného! Až když jsem dorazila na své vysněné místo, mé představy o teple se změnily. A že tam v létě moc turistů nejezdí? Má to své důvody - to nesnesitelné vedro a vlhko je ze začátku velký šok! První dny pobytu, kdy jsem vcházela z horkých 40°C do klimatizovaných 16°C, mě nenechaly zcela bez následků. Odnesla jsem to rýmou a nachlazením.
Ve škole se nás první den zeptali, kdo všechno dostal otázku, proč studovat v Miami, když se tam mluví španělsky, ať zvedne ruku… v tu chvíli ji nečekaně většina třídy zvedla, protože převažující jazyk v Miami je španělština – to jsem do té chvíle nevěděla (to mi objasnilo situaci na zastávce, když jsem se zeptala paní, v kolik jede autobus, a ona na mě spustila španělsky...)
Hostitelská rodina, která se mě ujala na celé prázdniny, mi vařila a starala se o mě. Všední dny jsem trávila zhruba od 9 do 13 ve škole, kde jsme měli možnost zapsat se na školní aktivity (zájezd do Orlanda, Everglades nebo možnost vyzkoušet si jetski). Po škole jsme většinou vyrazili na pláž. Víkend jsem trávila se svou hostitelskou rodinou, oba rodiče původem z Kuby, měli dvě dcery. Byli křesťané a ve volných chvílích pracovali v kostele, kam jsem s nimi mohla chodit každou neděli. Měla jsem opravdu štěstí, co se rodiny týče. O víkendu mě brali na zajímavá místa, která mi ukázali z pohledu místních lidí, ukázali mi zajímavé galerie, restaurace – také mě varovali před lokalitami, kterým bych se měla raději vyhnout. Společně jsme také navštívili Wynwood, což je část Miami, kde mají umělci volnou ruku a prostor k malování na cokoliv, co se zde nachází (aniž by byli trestně stíháni).
Můj první den probíhal zhruba takhle: Přišla jsem asi o půl hodiny dříve před otevřením školy. (Kdybyste na zastávce hledali jízdní řád, nepořídili byste. Vše je pouze online!) Národnostní složení zde nebylo moc pestré. Vyplňovali ho především lidé z Jižní Ameriky (Brazílie, Uruguay, Argentina,..), tudíž všichni mluvili portugalsky nebo španělsky (měla jsem možnost něco málo pochytit) a několik dalších pocházelo z Německa.
Závěrem bych chtěla říct, že jakmile se vám naskytne jakákoli možnost vycestovat do zahraničí, tak neváhejte ani minutu a šanci berte! Opravdu, ať už je to na týden, na dva, na měsíc, vždycky to za to stojí!