14. maturitní ples Malostranského gymnázia

(pokračování ze strany 1)

Konec a začátek

Hrozně jim to sluší. Maturantům i hostům. Miluju, jak jsou na plese všichni upravení a krásní. Hození do gala. Miluju, jak jsou plesy trochu slavnostní a trochu divoké. A trochu veselé a trochu smutné.

Ale když je půlnoční představení u konce a ples pomalu taky končí, není to smutné. Je to, jako bychom byli všichni ještě o něco živější. Na přeplněných toaletách ze sebe strháváme šaty a nahazujeme party oblečení. Ve vteřině se z nás stávají noční ptáci a přesouváme se do Futura.

Půlnoční překvapení

Těsně před jeho začátkem se všichni shluknou v hlavním sále. Ti, kteří tančí, přestanou. Ti, kteří nejsou přítomni, se dostaví. Čekáme s napětím v očích a s mobily v ruce, protože ať už přijde, co přijde, bude to stát za zvěčnění. Když půlnočko začne, studenti oktávy A už nejsou studenty. Teď jsou to policajtky a hasiči a sportovkyně a předvádějí tematické taneční kreace. Poté je na parketu střídá oktáva B, která nás bere do Rumunska, Íránu, USA, Indie a dalších zemí prostřednictvím tance. Oktávy baví svými představeními celé publikum, jak jen to umí.

Mezičas

Po šerpování začínají být věci trochu dojemné. Hynek a Martina mají proslov. Na řadu přichází přípitek a pak se tančí. Pro učitele je vyhrazeno blues a pro rodiče waltz. Tohle je ta chvíle, kdy se na okamžik zastaví čas, a my si můžeme vydechnout. Sednout si a popovídat si. Zatančit si. O pár chvil později se parket vylidní a maturanti roztáhnou dva obrovské kusy látky Plachtování. Do půlnočka nezbývá mnoho času a na parketu se opět tančí, teď ale sólo. Zanedlouho odbíjí jedenáctá a hřeb plesu je tady. Sedám si na kraj parketu a čekám, s čím oktávy přijdou letos.

Na úvod

Vcházím do Národního domu na Smíchově a jsem nervózní. Říkám si, sakra, když jsem nervózní teď, jak asi budu v oktávě? Je 18. února, 19:00 a právě začíná 14. maturitní ples Malostranského gymnázia. Po zahájení nás čeká předtančení, které je příjemnou změnou po charlestonech z předešlých let – lidové tance a Pomáda. Áčko je v krojích, jak se patří, v béčku jsou všechny dívky Sandy a kluci představují Dannyho. Potom už přichází šerpování. Na pódiu stojí nynější a bývalí třídní učitelé a maturanti se nechávají pyšně ověšovat šerpami za doprovodu své oblíbené písničky. Teď nemyslí na maturitu. Na vysoké školy. Na tváři jim všem hraje úsměv, protože dnešek je jen jejich.