"Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí. "

Jan Palach - pro věc zapálen

16. leden 2016 byl dnem, kdy se před 47 lety upálil student Jan Palach, jehož jméno se nese naší školou možná tak často, že se vytrácí ponětí o tom, kdo to byl a co udělal. Jan Palach je pojem. Ale ne jen takový, který dává jméno našemu gymplu. Pevně věřím, že to ví, nebo alespoň tuší nejen každý student a nejen naší školy, ale i každý občan České republiky. Přesto o tom v Palachovinách (a hele, zase je tu to jméno) vydáváme článek. Je totiž důležité takové věci neustále připomínat!

Uvažující student… Zemřel 19. ledna 1969, ve svých 20 letech, a jeho smrt nebyla dílem nešťastné náhody. Student dějin a politické ekonomie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, který nehodlal stát nehnutě v davu ovcí a tiše pozorovat, jak se vytrácí náš svobodný stát. Na podzim roku 1968, kdy proběhla okupace našeho státu ruskými vojsky, se účastnil mnohých demonstrací a dalších protestních akcí, včetně studentské stávky. Nebyl však zřejmý žádný výraznější pokrok a tehdy pravděpodobně začal uvědomělý student Jan Palach přemýšlet o radikálnější akci, která by pomohla společnost probrat. Když propadala veřejnost stále hlouběji v rezignaci, rozhodl se student, pocházející ze Všetat u Mělníka, jednat. Zvolil sebeupálení po vzoru budhistických mnichů, kteří se upalovali ve Vietnamu na protest proti válce. Opatřil si hořlavinu, kterou se celý polil, a po škrtnutí zápalkou běžel hoříc přes křižovatku pod Národním muzeem na pražském Václavském náměstí, kde se ho svým kabátem snažil uhasit výhybkář Pražského dopravního podniku. S rozsáhlými popáleninami na celém těle včetně obličeje byl převezen do nemocnice, kde po třech dnech zemřel.

Umírající student… S trpícím studentem se během pár dní v nemocnici podařilo udělat rozhovor, ze kterého je patrné, že jeho čin nebyl dílem hluboké deprese a zoufalství. Sám Palach ošetřovatelce sdělil, že k vykonání jeho činu byl zapotřebí hlavně vztek. Jeho sebeupálení bylo sice tehdy velkým pozdvižením, avšak komunističtí představitelé z něj dokázali pomocí médií vybruslit takřka bez újmy. Alespoň prozatím… Pokud ale píši bez újmy, není to úplně přesné. Den pohřbu Jana Palacha, konajícího se 25. ledna, se stal dnem protestů a vln projevů nespokojenosti s pokračující okupací. Kromě toho se také přes 20 dalších lidí pokusilo o upálení v návaznosti na Palacha. Ani jeden z nich se však s Palachem osobně neznal. Nejznámějším z nich je asi Jan Zajíc, jenž se upálil 25. února a sám se podepsal jako pochodeň č. 2. K rychlému vyšumění pozdvižení okolo sebevražedných činů dopomohla také fáma o „studeném plamenu“, kterou vypustil do světa funkcionář Vilém Nový, pomocí plátku, proti kterému sám Palach vystupoval v rozhovoru těsně před smrtí. Fáma spočívala ve lži o tom, že Jan Palach vůbec zemřít nechtěl a chtěl se pouze polít chemikálií způsobující efekt ohně a tím destabilizovat situaci ve společnosti. Údajně však měl od svých kompliců roztoku málo a tak se stalo ono neštěstí.

Rok 1989 – Palachův čin vyplouvá na povrch… Možná je vám známo, že Palachovo upálení po dvaceti letech roznítilo jednu z předeher samotné Sametové revoluce. V rozmezí dní 15. až 19. ledna roku 1989 bylo možno v Praze zpozorovat několikero demonstrací i jiných projevů odporu vůči komunistickému totalitnímu režimu. Jednalo se o Palachův týden nebo také palachiádu, chcete-li, vyhlášenou ku příležitosti 20. výročí Palachova úmrtí. Protesty a demonstrace v ulicích Prahy byly, jak jinak, brutálně rozháněny Veřejnou bezpečností (VB) a Lidovou milicí. Stejně tak byl jednotkami VB obléhán všetatský hřbitov, kde se scházely desítky lidí pokládat květiny za již dávno zesnulého Palacha. Celkem bylo za Palachův týden legitimováno a uvězněno přes 1 500 osob. Patřil mezi ně například i Václav Havel. Ani ne rok poté došlo k Sametové revoluci, o níž by se dalo napsat nesčetně mnoho samostatných stránek a tak si ji necháme třeba do podzimního čísla Palachovin. Myslím, že ale můžeme s čistým svědomím říci, že čin Jana Palacha, bývalého studenta našeho mělnického gymnázia, jistě velkým dílem dopomohl, byť s dvacetiletým zpožděním, k probuzení a uvědomění celého národa. Svou silou přispěl k rozhýbání dění ve společnosti a ke změnám v přístupu veřejnosti vůči komunistickému totalitnímu režimu.

Za to jemu i všem ostatním, kteří se odhodlali jednat, ať už jde o studenty upálené sama sebou před Palachem či po Palachovi nebo o ostatní na celém světě, kteří byli děním ve své zemi donuceni konat podobné činy, vzdávám za celou redakci časopisu velikou čest za jejich odhodlanost. A nejsme samozřejmě jediní, kdo vzdává hold a vyslovuje veliké "Díky". Po celé České republice (a nejen zde) se během ledna pořádají různé pietní akty a podobné akce a pro uctění památky se rok co rok schází i občané Mělníka u památníku Jana Palacha naproti bývalé budově gymnázia vedle ZŠ Jungmanovy sady.

Vzpomínáme a nezapomínáme… Letos, 19. ledna odpoledne, se opět sešlo velké množství lidí u památné sochy představující postavu v plamenech, která byla vytvořena maďarským umělcem Andásem Beckem. Silnice vedle „Jungmanky“ a tehdejšího sídla gymnázia byla zaplněna i mnoha studenty gymnázia a dalších hostů. Zazněla česká národní hymna, při které i přes zimní počasí všichni pánové sňali své pokrývky hlavy, a po krátkém úvodu moderátora jsme mohli vyslechnout několik krásných a silných slov například od pana starosty Ctirada Mikeše a dalších vážených a ctěných hostů. Poté probíhalo pokládání kytic a věnců. Kytici položili také ředitel naší školy Mgr. Miroslav Klouček s paní zástupkyní RNDr. Janou Daniškovou.

Velký zájem byl také o navazující program v Městském kulturním domě Mělník. Promítal se zde snímek Hořící keř od polské režisérky Agnieszky Holland, pojednávající o událostech okolo upálení Jana Palacha. Snímek trval déle než 3 hodiny, přesto vydržela většina diváků až do konce a při filmu vzpomínala na všechny skutky, co se museli dít pro svobodu našeho národa.

Ptáte se, proč zrovna na Mělníku sídlí památník Jana Palacha a zda to má něco společného se jménem naší školy? Jak jste již mohli zaregistrovat v mých předchozích slovech, Palach byl studentem gymnázia na Mělníku. Studoval zde v letech 1963–1966 a také zde odmaturoval. Vždyť jeho spolužákem z paralelního ročníku byl i stávající profesor fyziky Mgr. František Zeman. A dotýká se nás to všech. Jsme to právě my, kdo chodíme po stejné půdě. Jsme to právě my, kdo žijeme ve stejném státě. A jsme to stále a pořád jen my, kdo zde musí udržovat svobodu a demokracii. Hlídejme a hýčkejme si ji a dávejme si pozor na to, aby se už činy (nejen) roku 1969 nemusely opakovat.

Pietní akt na Mělníku u památníku od maďarského umělce