english
foto: AIKomentář: Třídit, či netřídit?
Stačí jen pár drobností pro to, aby se člověk stal hrdinou. Stačí jen pár vteřin a trocha pozornosti, abychom pomohli zachránit naši planetu. Pro většinu z vás to bude možná překvapivé, ale mluvím o třídění odpadu.
Před nedávnem jsem zjistil, že v provozním řádu domova mládeže je napsáno, že ubytovaní studenti jsou povinni třídit odpad. Zajímavé na tom však je to, že na internátu se žádné třídicí koše nenachází. Přestože je třídění velmi důležitá věc, je to pro spoustu firem a podniků jen příležitost udělat si dobré jméno. A ve výsledku je už nezajímá, jestli se odpad skutečně třídí... Proto jsem si vzal za osobní cíl získat na náš „intr“ třídicí koše a donutit mé spolubydlící třídit. O třídění už jsem měl nějaké povědomí, ale toto byl impuls pro to, abych si zjistil mnohé další věci, o které se s vámi teď chci podělit.
V Česku již třídí skoro ¾ obyvatel, což je úctyhodné číslo, ale mám pocit, že u nás na škole a obecně mezi našimi vrstevníky třídí jen pár osvícených. Pro ostatní je to jen otrava, ztráta času... Už několikrát jsem se stal terčem posměchu za to, že třídím, protože nemám problém sebrat odpad ze země a vyhodit ho do koše. A já se ptám proč? Proč bych za tyhle věci měl být terčem posměchu? Je snad vtipné, že v našich oceánech plavou tuny plastu a vytvořily již několik plastových ostrovů větších než Španělsko (506 tis. km2)? Že každoročně tímto způsobem zabijeme miliony nevinných zvířat? Nebo snad to, že ty největší světoví znečišťovatelé tento problém vůbec neřeší a dělají, že neexistuje. Upřímně se mi z toho všeho chce spíš plakat, než abych se někomu smál za to, že má tu bláhovou naději, že tříděním odpadu pomůže naší planetě.
Papír, plechy a sklo jsou dobře tříditelné materiály, kdy platí, že více než 70 % papírů a plechovek vhozených do třídících popelnic se znovu využije. U skla je to téměř sto procent. Největším problémem jsou plasty všeho druhu. To proto, že jsou téměř nerozložitelné a jejich rozklad, je-li vůbec možný, trvá několik set let. Dalším problémem plastů je to, že existuje spousta druhů, kdy se znovu využívají jen některé z nich, například pet lahve. Ostatní plasty se nevyplatí znovu používat kvůli jejich nízké výkupní ceně a nákladovosti recyklace. Díky tomu se ze žluté popelnice znovu využije jen něco okolo 30 %, dalších 39 % je přetvořeno na palivo do cementáren. Zbytek, tedy 31 %, je odvezen na skládky nebo energeticky výhodně spálen. Pálení plastů není sice ekologicky nejlepší, ale je to však mnohem ekologičtější, než je nechat ležet na skládce.
Celá evropská unie má poměrně vysokou míru recyklovaného odpadu, v průměru asi 48 %. Mezi další světové velmoci v recyklaci patří Japonsko nebo Jižní Korea. Mnohem hůř je na tom například Turecko, země, o které by se ještě dalo říct, že patří do Evropy, přitom tam téměř nikdo netřídí a velká část tureckého odpadu, který je téměř z jedné čtvrtiny velmi nebezpečný (toxický), končí na skládkách a v moři. V množství vyprodukovaného odpadu jsou na tom nejhůř Spojené státy americké, kdy průměrně každý Američan vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (u nás padá na hlavu „jen“ 500 kg odpadu ročně), kdy více než polovina tohoto odpadu končí na skládkách, a recykluje se jen něco okolo 30 % odpadu. Naštěstí Američané chápou, že takhle to dál nepůjde a dali si za národní cíl do roku 2050 třídit 50 % veškerého odpadu.
Bohužel záznamy o recyklovaných odpadech vede jen 38 států světa. Proto hodnotit situaci ve světě je velmi složité. Z většiny zemí v Africe, Jižní Americe nebo Asii je buď nemožné nebo poměrně náročné získat data o nakládání s odpadem, natož o jeho recyklaci. Což znamená, že tu máme dalších více než 5 miliard lidí na celém světě, kteří prakticky netřídí. Právě kvůli lhostejnosti nejlidnatějších států světa k nakládání s odpadem skončí v našich mořích a oceánech každoročně několik milionů tun plastu.
Vím, že spousta věcí, které jsem zde zmínil, nezní jakkoli pozitivně, je však důležité, abychom neztráceli naději a třídili dál. Pokud budeme jako lidstvo táhnout za jeden provaz, můžeme naši planetu vyčistit. Pamatujte, že nejtěžší k cestě za lepším zítřkem je začít.