english
Život je kniha, kniha je život
Jsem čtenářka. Bavím se návštěvami cizích světů a řešením jejich problémů, místo toho abych řešila ty své. A co když občas zapomenu na úkol z matematiky nebo nechám nádobí odmočit až do rána, protože se zrovna začtu?
Jsem čtenářka a každá vteřina, kterou strávím v našem prokletém světě, mi přijde jako hodina. Tak co je špatně na tom, když ze zdi sundám hodiny a počítám čas ve stranách své oblíbené knihy?
Všechna ta slova, která dohromady tvoří jeden příběh také na pár set stran tvoří můj domov. Někdy domů jedu na lodi, někdy zase na koni a nebo se prostě projdu pouští.
Občas mám možnost letět oblohou a jindy mi zase dělají společnost lesní víly, když procházím jejich lesem k portálu.
A někdy... někdy prostě zavřu oči a jsem tam.
Zavřu oči a vidím ty zelené louky, odkvetlé tulipány, pampelišky a když je moje představivost hodně divoká, tak vidím i svítící houby, na kterých posedávají malí skřítci a mávají mi na pozdrav.
Taková je moc knih. Říká se, že dobrý autor se pozná podle toho, jak silné ve vás dokáže vyvolat emoce. A něco málo pravdy na tom bude. Protože vždy když se do nějaké knihy ponořím, nechci ven a bojím se okamžiku, kdy ji budu muset zaklapnout. Protože je to jako opustit teplý domov, ve kterém vaše srdce tlouklo o něco klidněji a váš úsměv byl o něco upřímnější.
Jsem čtenářka a děsím se konců.
Jsem čtenářka, která tráví své dny sněním a romantizováním svého života.
Jsem čtenářka, která nikdy nebyla šťastnější než mezi starými policemi plných knih.
Říkají mi, že jsem ztřeštěná a dětinská. Já jim říkám, že jsem zrovna zdolala horu smrti a utkala se s draky.
Říkám jim, jak moc ráda jsem se seznámila s Ohnivou královnou a že piknik na Větrné hůrce dopadl dobře, i když trochu depresivně.
Když moje kamarádka našla svou první lásku, já našla svůj oblíbený žánr.
Když se moje mladší sestra učila násobilku, já se učila zavírat knihy před osmou večerní.
Sním o vzdálených světech a ještě vzdálenějších poutech s lidmi mimo realitu. A někdy skoro cítím, jak mi ze stran odpovídají všichni ti, jež mě pouští do svých osudů a nechávají mě nahlédnout za oponu.
Říkají: „Ty jsi ale jenom čtenářka.“
I když mě to bolí, odpovím: „Vy jste jenom fikce.“