foto: Kudyznudy

Tradice na Dušičky

Dušičky se slaví proto, abychom mohli vzpomínat na mrtvé. Slaví se 2. listopadu. Oslava dušiček se inspiruje svátkem Všech svatých, který je 1. listopadu. V noci z 31. října na 1. listopadu slavili Keltové konec léta a Nový rok, který se jmenoval Samhain. Když se slavil Samhain, myslelo se, že duše zesnulých se vrací domů. Jejich příbuzní jim svítili na cestu do podsvětí vydlabanými řepami. O dušičkách se pekly „kosti svatých“ - bochánky nebo rohlíky ve tvaru kostí. V jižních Čechách ještě na počátku 20. století chodili koledníci na dušičky prosit o tohle pečivo. V okolí Českého Krumlova říkali této koledě „chodit po rohlíkách“. Pečivem se obdarovávali chudí, pocestní a žebráci u kostela. Podle Miroslava Kardinála Vlka je památka mrtvých největším svátkem vedle Vánoc, který slaví křesťané, ale i nevěřící. Hořící svíčky mají symbolizovat Ježíše Krista, stejně jako o Velikonocích, nebo při mši. Na dušičky má kněz povoleno (i při pohřbu) nosit černé roucho, ve kterém spolu s ostatními věřícími chodí po hřbitově a kapá na hroby svěcenou vodu. V souvislosti s prosbami za zesnulé během Dušiček bývá odříkaná modlitba.

Je asi taková:

Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejte!

Budou na nás vzpomínat, až my budem umírat...

V dušičkový večer, rozžehneme svíčky,

modlíme se tiše, při nich za dušičky.

poslední již svíce zvolna dohořívá,

za duše, již nikdo, nikdo nevzpomíná.

Autorka: Johana Lachnitová