Meditace a věda

 

V poslední době stále narůstá mezi laickou i odbornou veřejností obliba relaxačních a meditačních technik. Jistě jste se již setkali s jógou či buddhistickou filozofií, ať už přímo, či prostřednictvím známých nebo masmédií. Možná jste také zaslechli výroky jako „Výzkum prokázal, že meditující lidé produkují nadlidskou energii.“ Meditace a relaxace jako fenomén tak bývají často ztotožňovány s náboženstvím a spiritualitou. Moderní psychologie však ukazuje, že jejich vliv lze popsat zcela racionálním a vědecky relevantním způsobem.

Meditace vs. relaxace

Ať už ve formě změn pozornosti, kontrolovaného dýchání či využití vlastní představivosti, meditace jako technika je schopna navodit tzv. změněný stav vědomí, tedy změnu stavu psychických funkcí (např. zkreslené vnímání času a prostoru). Tyto stavy nejsou nic nepřirozeného – jako jejich příklad můžeme uvést spánek či vliv psychoaktivních látek. V případě meditace bývá výsledkem stav příjemného uvolnění a snížení duševního a fyzického napětí.

Oproti tomu relaxace bývá obvykle prováděna za plného vědomí – dotyčný se snaží snížit míru své autonomní aktivace (tedy snížit míru své „nabuzenosti“) a fyzického napětí v těle. Toho můžeme dosáhnout např. prostřednictvím střídavého napínání a uvolňování jednotlivých svalových skupin (progresivní relaxace) a zpomalením dechu s jeho prohloubením.

Tyto techniky samozřejmě není třeba od sebe zcela striktně oddělovat (některé psychohygienické postupy navíc nelze zaškatulkovat). V rámci kognitivně-behaviorální terapie bývá relaxace často s meditací kombinována, zejména ve formě koncentrace na plamen svíčky a následných vizualizací (např. představujeme si, že do plamínku „vydechujeme negativní emoce“).¹

Neurofyziologie stresu

Výše zmíněné využití má samozřejmě své opodstatnění. Když se dostáváme do stresové reakce, odehrává se v těle „chemická bouře“ – kaskáda fyziologických procesů zahrnujících vzájemné interakce nervové a hormonální soustavy – a následky těchto vazeb. V první fázi dochází ke stimulaci autonomní nervové soustavy (část NS, která řídí procesy za běžných okolností neovládané či částečně neovládané vůlí, např. tep, automatismus dechu, pocení apod.), konkrétně sympatické nervové soustavy zodpovědné za stimulaci organismu a jeho přípravu k reakci „boj nebo útěk“. Do krve se vyplavují stresové hormony – adrenalin a noradrenalin – katalyzující tyto změny. Zvyšuje se míra svalového napětí, zrychluje se tep a dechový cyklus („lapáme po dechu“). Organismus je neustále připraven k boji či útěku, musí být stále „ve střehu“.

Podobná reakce může mít dlouhodobý průběh. Jedná-li se o chronický stres, kterým v moderní civilizaci trpí stále větší počty lidí, nachází se organismus v dlouhodobém stavu autonomní aktivace a napětí. Snižujeme-li svalové napětí, zpomalujeme a prohlubujeme dýchání a modifikujeme pozornost, dochází ke změně – začíná převládat druhá část autonomní NS, parasympatikus. Tělo se pomalu dostává do stavu klidu a výše zmíněné autonomní funkce se zpomalují. Jedná se tedy o jakýsi „zpětný chod“. A přesně toho jsou meditace i koncentrace schopné docílit.

Výzkumy meditace

Příznivé účinky těchto technik prokazuje celá řada klinických studií. Jako příklad lze uvést následující:

Jedinci, kteří prošli 8týdenním výcvikem v meditaci, uváděli signifikantní snížení míry negativních pocitů (zejména úzkostných) a byla u nich zjištěna zvýšená elektrická aktivita mozkových oblastí zodpovědných za pozitivní emoce. V návaznosti na to bylo možné též sledovat pozitivní vliv na imunitní systém. Jiná studie (Lewis, Lutz, Davison; 2004) se zaměřovala na rozdíly mezi „nováčky“ a pokročilými (zkušenými buddhistickými mnichy). Snímání prostřednictvím magnetické rezonance ukázalo, že došlo v meditačním stavu k silnější aktivaci mozkových center pozornosti. U zkušených mnichů však tato změna byla výraznější. Začátečníci vykazovali též silnější aktivitu mozkových oblastí spojených s rozpoznáváním chyb.²

Za zmínku stojí také výzkum jedné z meditačních metod (tzv. jóga nidra), který prováděli Lou a kolektiv. Prostřednictvím pozitronové emisní tomografie a EEG došli k závěrům, že u praktikujících došlo k výrazným změnám metabolismu neuronů a mozkové činnosti jako takové. Lze mluvit zejména o změnách v hipokampu (jedno z center paměti), senzorických a asociačních systémech.³

Další výzkumy meditace prokázaly např. nižší úbytky šedé mozkové hmoty vlivem stárnutí u pravidelně meditujících probandů (tedy zpomalení stárnutí mozku) či dlouhodobé strukturální změny již zmíněného hipokampu. Kromě toho dochází také k částečnému úbytku buněčné hmoty amygdaly, centra, které na základě srovnávání s tím, co jsme již prožili, vyhodnocuje nové situace a podněty. V případě vyhodnocení byť jen zdánlivého stresoru amygdala „přepadne mozek“ a zahájí stresovou reakci. Zjištění korespondovalo s výpovědí probandů o zlepšení nálady a snížení míry stresu.⁴

Někteří badatelé doufají, že výzkum meditačních technik by mohl v budoucnu přinést nové možnosti rehabilitace pacientů s poškozením mozku a také nové poznatky o vědomí.⁵

Základem je klidné, tiché místo, ve kterém se cítíte bezpečně. Většina autorů doporučuje tyto techniky provádět zpočátku vsedě (během meditace dochází ke změnám mozkových vln podobně jako při spánku – mohli byste usnout).

Existuje obrovské množství rozličných druhů meditace. Jako příklad lze uvést následující:

Koncentrace na dech: Řada meditačních technik využívá práce s dechem v kombinaci se změnou pozornosti. Jednoduše se pohodlně usaďte (pokud možno s rovnými zády), uvolněte si tělo a zavřete si oči. Pomalu začněte pozorovat svůj dech. Pouze se na něj soustřeďte, nesnažte se ho záměrně ovlivňovat. Pokud vám hlavou probíhají myšlenky, nesnažte se proti nim bojovat – jednoduše je ponechte tam, kde jsou - a zaměřte svou pozornost zpět na nádech a výdech. První pokusy mohou být obtížné, ale cvičení dělá mistra. Časem sami zjistíte, jak dlouhá doba vám vyhovuje. Prozatím však toto cvičení provádějte 10-15 minut denně. Pamatujte si také, že meditace není o výkonu či dosahování něčeho. Je to čas pro vás, který byste si především měli užít.

Koncentrace na plamen svíčky: Za stejných podmínek jako u předchozího typu meditace pozorujte plamen svíčky, opět v případě nežádoucích myšlenek zaměřujte svou pozornost zpět. Po delší době nácviku se tímto způsobem budete dostávat do změněných stavů vědomí vlivem změn pozornosti. Pamatujte však, že meditace je nástrojem terapeutickým, nikoli určeným k „hledání podivných stavů a senzací“.

Jak vidno, meditace tedy nepatří pouze na pole ezoterních nauk, nýbrž své zastánce si našla též v akademických a terapeutických kruzích – a to z dobrých důvodů.

1 PEŠEK, Roman, Ján PRAŠKO a Petr ŠTÍPEK. Kognitivně-behaviorální terapie v praxi: pro terapeuty, studenty a poučené laiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, s. 203-204. ISBN 978-80-262-0501-2.

2 NOLEN-HOEKSEMA, Susan. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Vyd. 3., Praha: Portál, 2012, s. 256-257. ISBN 978-80-262-0083-3.

3 KULIŠŤÁK, Petr. Neuropsychologie. Vyd. 2., Praha: Portál, 2011, s. 256. ISBN 978-80-7367-891-3.

4 WALTON, Alice. 7 Ways Meditation Can Actually Change The Brain. Forbes [online]. 2015 [cit. 2015-12-05]. Dostupné z: http://www.forbes.com/ sites/ alicegwalton/ 2015/02/09/7-ways- meditation-can- actually-change- the-brain/

5 NOLEN-HOEKSEMA, Susan. Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Vyd. 3., Praha: Portál, 2012, s. 256. ISBN 978-80-262-0083-3.