foto: https://pixabay.com/cs/

Mikulášská nadílka, svátek s kořeny, které sahají až do středověku

Zatímco venku padá sníh, nastává čas, který vyhání čerty z pekla a anděly z nebe v čele se svatým Mikulášem. Všechny tyto bytosti mají svou podstatnou roli.

Třeba strašidla, kterých jsme se všichni báli, jsou vlastně andělé, kteří se vydali na špatnou cestu. Už naši dávní předci přemýšleli nad zjevením, co má předsta vovat samotného ďábla. Směsicí většiny neřestí a všeho, co se tehdejším lidem hnusilo, vznikl čert. Bytost podobající se člověku s tím rozdílem, že má jedno až dvě kopyta, pár rohů a zvířecí ocas. Je shrbený, chlupatý, smrdí a je špinavý. I takto by se dal popsat čert, kterého si představovali dávní Slované. Měl především trestat zlobivé děti v podobě nadělených uhlíků nebo odnesením do pekla.

Dalo by se také říct, že čert je jen méně strašidelná verze rakouského Krampuse, který dokáže nahnat bobky do kalhot leckterému dospělému. Ten vznikl původně v Alpách, ale teď je rozšířen takřka po celém světě v podobě průvodu „Krampusáků“. Ti v průběhu průvodu vtahují diváky do děje a působí jim tak velmi strašidelné vzpomínky. Podle legendy se Krampusové objevují kolem adventu spolu s andělem a sv. Mikulášem. Zatímco anděl obdaří hodné děti dárkem, tak Krampus naopak zlobivé děti vezme a následně je sní. 22. prosince se ale promění zpátky v člověka. A nic si nepamatuje.

Další důležitý společník Mikuláše je anděl. Jinými slovy služebník boha. V původní hebrejštině slovo anděl znamená posel, to jest jedno ze synonym, které vystihuje tuto duchovní bytost. Anděl by měl být opakem čerta. Neboli vzpřímený, hubený, s blond vlasy a s křídly z labutích pírek.

Nad hlavami jim většinou svítí svatozář. A oblečeni jsou do bílého hábitu. V mnoha kulturách se anděl považuje za symbol štěstí. To se dá potvrdit radostí v dětských tvářích, když od něj dostanou nadílku.

Bez koho by se však tento svátek neobešel, je svatý Mikuláš. Starý muž s objemným plnovousem. Byl to biskup, což dost vypovídá o jeho oblečení, které nosívá na sobě. V pravé ruce většinou drží hůl se zakrouceným koncem. V druhé pak knihu hříchů, podle které určuje, jestli dítě dostane nadílku nebo jestli si ho čert odnese do pekla. Za svého života byl velmi hodný, štědrý a velmi oblíbený mezi lidmi. Rád bránil bezbranné a hájil křesťanství u pohanů. Přičítá se mu i nemálo zázraků, proto se mu občas říkává Mikuláš Divotvůrce. O tom praví i legenda, kdy dokázal vzkřísit tři brutálně zavražděné děti. Nebo když zachránil tři chudé dívenky od nucené prostituce. Díky tomu vznikla tradice, která se koná v předvečer jeho svátku.

Mikuláš tak chodí od domu k domu a společně s andělem rozdává hodným dětem dárky a čerty naopak leckdy usměrňuje, aby si zlobivé děti nevzali do pekla. Stal se dokonce i několikanásobným patronem. Třeba už zmíněných lehkých žen, ministrů, dětí, lecjakých obchodníků a mnoho dalších. Svatý Mikuláš dal námět na amerického Santu Clause. Jeho datum úmrtí, podle některých historiků, není správné, protože připomínka na jeho smrt by mohla zastínit velmi uctívaný pohanský svátek zrození Diany, bohyně lovu.

Tento svátek zůstává velikým otazníkem u řady především rakouských psychologů, kteří tvrdí, že svátek svatého Mikuláše je jen nepovedenou metodou výchovy dětí. To většina lidí vnímá jako naprostou pitomost a já nejsem výjimkou.