Peníze od Hitlera – bolestivý příběh mučednice? (recenze)

Radka Denemarková ve své Magnesií Literou oceněné beletristické druhotině Peníze od Hitlera popisuje strasti německo-česko-židovské ženy, která se po skončení druhé světové války snaží začlenit zpět do společnosti. Její boj o normální život a uctění památky jejích rodičů, zabitých v koncentračním táboře, je však neustále podkopáván nepochopením a ignorancí jejího okolí.

K smrti vyčerpaná, ani ne osmnáctiletá Gita Lauschmannová jako jediná přeživší z rodiny přichází zpět z koncentračního tábora do rodných Puklic a nese si s sebou naději, že se konečně vrátí domů. Ostatní pukličtí obyvatelé jí však kvůli německému původu opovrhují a Gita musí z vesnice utéct. Nepochopení a odpor okolí ji provází v celém příběhu, ona se však nevzdává a urputně se probíjí světem dál. Na sklonku života chce očistit jméno své rodiny a na její počest vystavět v rodných Puklicích pomník. Zde se však vše začne hroutit, staré rány se otevírají a obyvatelé vesnice se ke Gitě staví s odmítavým odporem.

Kompozice knihy přehledně rozdělující příběh do šesti částí nazvaných Návraty není nikterak náhodná; téma snahy o navrácení se do společnosti, do již neexistující rodiny či do Gitina dětství před válkou je patrné v celém románu. Jednotlivé příběhy jsou jakýmisi polámanými kachličkami poskládanými do mozaiky, která se sice na první pohled zdá roztříštěná, ale v konečném důsledku tvoří působivý celek.

Román vyniká především inovativním použitím jazyka, s nímž si Denemarková neotřele hraje, aby co nejautentičtěji vystihla charakter scény či pocitů člověka. Návrat první, odehrávající se o 60 let dříve než zbytek knihy, má jazykově zcela jiný charakter než druhá část díla. Přítomné jsou snivé, až psychedelické popisy pocitů mladé Gity plné bravurně použitých jazykových prostředků. Tyto výjevy zachycují převážně intenzivní, zmatené a trýznivé emoce, jež osamocená, traumatizovaná dívka zažívá bezprostředně po skončení války. V druhé části knihy je takových pasáží už mnohem méně, čímž autorka zdůrazňuje časový rozdíl a psychické dozrání hlavní protagonistky. Odlišnost druhé části se neprojevuje pouze v méně poetickém a popisnějším jazyce, ale i v obsahu – kapitoly mají více děje a jsou protkané četnými vzpomínkami. Příběh je navíc vyprávěn z pohledu více charakterů, které jsou tak uvěřitelně a plasticky vykresleny, že čtenáři občas připadá, jako by je vlastně znal. Obdivuhodná přirozenost, s jakou Denemarková popisuje jednotlivé postavy, události a vzpomínky, pomáhá čtenáři naplno se ponořit do díla a prožívat příběh s nimi.

Zdánlivá roztříštěnost a nepřehlednost knihy, která je patrná hlavně u snových popisů často volně se prolínajících do popisované reality, by mohla začátečníkovi místy ztěžovat čtení, avšak zkušený a pozorný čtenář (jemuž je dílo primárně určeno) jistě nebude mít potíže a bez problémů si vychutná každičké ze slov, jež Denemarková rozvážně klade za sebe, a bude hltat místy tak krutý příběh až do konce. Konce, s jehož přečtením se čtenáři pravděpodobně pod rukama sesype celá pečlivě poskládaná mozaika. Radce Denemarkové se v románu Peníze od Hitlera bravurně povedlo, místy provokativně, čtenáři úspěšně přiblížit problematiku odsunu Němců a doživotního traumatu člověka zasaženého holocaustem.

DENEMARKOVÁ, Radka. Peníze od Hitlera: (letní mozaika). Brno: Host, 2006. ISBN 80-7294-185-2.