Příběh na pokračování - závěrečná část

Další den ráno se Johnovi na mamince něco nezdálo. „Proč máš tak velké oči? Proč uši? Proč břicho?“ „Abych tě lépe viděla. Abych tě lépe slyšela. Protože budu mít miminko,“ odpověděla maminka. Pak si šla ještě lehnout. Brzy ale začala mít pocit, že se jí chce narodit miminko. A taky že jo. Během minuty se jí narodil kluk. Rychle pro něj vymýšleli jméno. „Tom. Neeeee! Marek. Neeeee! Charles. Jooooooo!“ A měli jméno. Charles začal brečet. John ho pohladil po hlavičce. To bylo moc příjemné, hladit si miminko.

Maminka připravila Johnovi pro Charlese mléko, plenky a plyšáka a odešla s tatínkem na výlet. Miminko začalo brečet. John ho hladil tak dlouho, dokud nepřestalo. „Uíííííííí. Eeeeeeee. Eííííííííííí. Aíííííííííí.,“ říkal Charles. John se smál a dal mu do postýlky plyšovou kočku. „Mňaaaauuuu,“ řekl John. „Aaaauuuuu,“ opakoval Charles.

Další den chtěli Květa a Květák zase vyrazit na výlet a John měl zůstat doma s Charlesem. „Já nechci, mami, dneska hlídat Charlese!“ protestoval John. „Ne, Johne. Je to tvůj bratr, ne můj,“ trvala na svém maminka. „Ale tvůj syn!“ připomněl jí John. Květa tedy zůstala doma a John šel s tatínkem kupovat vagón metra.

Do internetového vyhledavače zadali vagony-metra.cz a tam si vybrali první vagón metra. Pak si uvědomili, že v tunelu nemají koleje, tak šli do obchodu s kolejemi, kde poprosili jednoho pána, aby jim pomohl ty koleje odvézt domů. „Jasně,“ odpověděl pán. A dali se do toho. Do večera měli co dělat. Vždyť si představte, kolik kolejnic je potřeba z Brna na Kypr. Spoustu…

Po snídani naložili všechny potřebné věci do vlaku – „metra“ a vyrazili na ostrov Kypr. Jeli skoro celý den. Když dorazili do cíle, začali shánět řemeslníky, kteří by jim postavili dům. Sehnali je další den ráno. „Co to ti řemeslníci mají?“ chtěla vědět Květa. „Obřího obra, který umí pracovat na zahradě,“ odpověděl Květák. Obří obr vytáhl obří krumpáč a začal kopat základy domu. „Nevadilo by vám, kdybychom odešli na několikaměsíční výlet, dokud nám nedostavíte dům?“ zeptala se Květa. „Nevadilo,“ odpověděl řemeslník.

Krysákovi tedy vyrazili i s malým Charlesem. Nejdřív zamířili na Saint Hilarion Castle. „To nemůžu ujít,“ stěžoval si John. „Tak si to pořád neříkej a pojď,“ odpověděla maminka. Šli krásnou lesní cestou, kde to vonělo, a došli ke zřícenině, ze které byla krásná vyhlídka na okolí. Přenocovali pod stanem v kempu. Další den vyrazili do Kyperského muzea, ukrytého uprostřed lesa. Vedou k němu různé cesty a pěšinky. Šli po cestě mezi dvěma loukami, které byly obrostlé hezkými kytičkami. „Tak tady se mi to líbí,“ podotkl John. Přesně v pravé poledne došli k muzeu a hned vedle byla dokonce i hvězdárna. „Nemůžeme jít dál bez pozorování vesmíru,“ rozhodla Květa. Pak pokračovali v cestě.

Přenocovali opět v kempu. V noci se od Květáka ozývalo: „chrrr pššš, chrrrr pšššš, chrrrr pššššš“ a od Johna: „Mamí, kdy už půjdeme?“ Jenom Charles spinkal jako miminko.

Po snídani vyrazili k Mešitě Selimiye a pak k The Liberty Monument. To je krásný památník připomínající hrdiny boje za nezávislost na britské nadvládě. Další den šli na Ledra Street Crossing Point. To je přechod hranice z Evropy do Orientu přes opuštěné pásmo plné zřícených a opuštěných budov. Poté už byli blízko hranic a maminka tatínkovi řekla: „Květáku, my nemáme pas!“ „Máme pistoli!“ odpověděl tatínek. John rychle přemýšlel. Museli přeci nějak překročit hranice… Ale jak??? Rozhodně nechtěl po nikom střílet! „Tatínku, co kdybychom se přes hranice nenápadně přeplazili?“ zkusil navrhnout. „To není špatný nápad,“ rychle souhlasila maminka. Lehli si na břicho a potichu přeplazili hranici.

Ubytovali se v hotelu NIC-MOC. Docela je překvapilo, že to tam měli hezky zařízené. Každý den chodili na výlety, ale pak už se jim začalo stýskat po domově. Vrátili se tedy domů do Česka, ale bohužel si s sebou přivezli nemoc Covid-19. Tu nemoc, kvůli které byla zavedena opatření, která John porušil. Nemoc dostali za trest. „Tak co, Johne, proč jsi musel porušit ta opatření?“ zajímala se maminka. „Prostě jsem chtěl,“ odpověděl John. Z postele se oknem díval na vykopaný tunel a plánoval, kam zase vyrazí, až se uzdraví. A rozhodl se, že až bude velký, stane se řidičem metra.