Píšeme...

 

Památník Vojna

Eliška Svatošová

Na hodinách dějepisu,

většinou se učíme.

Někdy trochu zeměpisu,

do učiva vložíme.

Ale v tento den,

měli jsme dělat plakát

o Památníku Vojna,

a těch, co donutili makat.

V úterý ráno kolem deváté,

náš autobus byl přistaven,

projížděli jsme kolem příbramské krajiny polnaté,

kde těžební život nebyl zastaven.

Pan Stránský či pan Zahrádka,

v táboře být museli.

16 vězňů - jedna přihrádka,

moc místa tam neměli.

“Prací ke svobodě”,

zněl název do očí bijící,

vězni snili o klidném důchodě,

političtí vězni, uran těžící.

Budova bez komína

byla samotka.

Ve vzduchu visela angína,

leckoho tahle zima nepotká.

Ostnaté dráty, kolem dokola,

a hlídací věž,

provedeš-li něco, přijde kontrola,

už ti nic nepomůže, věř.

Voda pouze studená,

je po dlouhém dni úlevou,

a pak těla znavená,

do postelí ulehnou.

Že tu vládne bezpráví?

Tají se dost přísně.

Nedbá se tu na zdraví,

ani v době tísně.

Proč ti lidé zavřeni byli?

Snad se nehodili.

Špatné slovo prohodili,

a už ve hledáčku byli.

Dopisy svatému Václavovi

Vážený pane Václave,

píšu Vám z roku 2015. Je to docela jiná doba, už nejsou žádná knížata, jsou prezidenti. Jste prohlášený za svatého a jste patron České republiky. Je po Vás pojmenované náměstí. Je tam i Vaše socha. Chtěl bych se zeptat, jaký je staroslověnský jazyk? Měl jste rád svou matku Drahomíru? Řeknu Vám něco o vašem bratrovi Boleslavovi. Po Vaší smrti se stal panovníkem. Odmítl dávat voly a peníze sousední zemi a rozšiřoval území české země. Byl velmi úspěšný panovník. Jmenoval se Boleslav Ukrutný. Nemám ale Vašeho bratra moc rád. Rád bych Vás viděl naživo. Byl bych rád, kdybyste mi odepsal, i když to není možné. S úctou Filip Magendans

Drahý svatý Václave,

chtěl bych se Tě zeptat na tolik věcí. Jak jsi třeba nesl smrt své babičky Ludmily, když jsi zjistil, že Tvoje matka na ni najala vrahy? Nebo jaké to bylo vládnout? Náročné nebo lehké? Co by sis myslel o výtvarníkovi Davidu Černém, když jsi patronem České republiky a on o Tobě vytvořil takovou urážlivou sochu? Sedíš na břiše svého koně, pověšeného od stropu za nohy. Vážím si Tě, protože jsi byl laskavým člověkem. A proto jsi také byl zvolen za patrona naší země. A ještě jsem se chtěl zeptat, jak jsi vlastně zemřel, jestli Tě tím neurazím. Nashledanou a s pozdravem Daniel Hátle