Dramaturgická dílna

 

Drama (z řeckého δραν – dělání, čin) patří spolu s lyrikou a epikou mezi základní literární druhy. Drama se tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů a monologů.

Základní teoretické principy dramatu ustanovil Aristoteles ve své Poetice, kde pojednává o tragédii.

Vznik i rozvoj tragédie do své plné šíře se uskutečnil v antickém Řecku a Římě. Nejcennějším pramenem pro seznámení se s teoretickými poznatky a vývojovým přehledem tragédie je Aristotelova Poetika.

Struktura tragédie podle Aristotela:

počátek - střed - konec

Struktura tragédie v podání klasicismu:

EXPOZICE – uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění ději)

KOLIZE – zařazení dramatického prvku (rozpor nebo konflikt), který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit

KRIZE – vyvrcholení dramatu

PERIPETIE – obrat a možnosti řešení

KATASTROFA – rozuzlení a očista (katarze)

zdroj: wikipedie

Úkolem dramatika je podle Aristotela především to, aby mluvil ne o tom, co se stalo, ale o tom, co by se mohlo stát, o možném „podle pravděpodobnosti a nutnosti“.

Jinak řečeno, zavrhuje se teorie slepého kopírování historie, zdůrazňuje se princip umělecké fikce, v níž pravdivost vystupuje jako pravdivost reálných životních procesů.

Toto „mohlo by se stát“ je někdy důležitější než reálnost určitého faktu, který se sice stal, ale nedostatečně charakterizuje proces, životní konflikt nebo ideu, které chtěl dramatik vyjádřit.

Studenti 3. ročníku AOC zapojili své kreativní stránky osobnosti a vytvořili Storyboard na téma Aristotelovo drama, jejich fantazie byla opravdu různorodá. Vybrali jsme pro Vás tu nejpovedenější část tvorby.

A na závěr citát:

„Nevzdělaní lidé mluví před davem přesvědčivěji než lidé vzdělaní…

Neboť vzdělanci mluví obecně a odtažitě, nevzdělaní lidé však vycházejí z toho, co každý zná a co je mu blízké.“

„Metafora je poznávací znak génia: člověk, který dovede vytvořit metaforu, dovede rozpoznat i to, co se sobě vzájemně podobá.“

Zdroj: https://citaty.net/autori/aristoteles/clovek/