foto: Zdroj - fotobanka Profimedia

28. říjen - vznik samostatného Československa

28. října si připomínáme vznik samostaného československého státu, na jehož tradici se většina státníku snaží navázat. Tzv. "První republika" je označení pro tento stát od roku 1918 ro roku 1938.

Pár faktů z historie. Národnostní otázka Čechů a jejich pozice v Rakousku-Uhersku byla dlouhou dobu velice žhavým tématem. S vypuknutím první světové války (28. červenec 1914) se tato otázka dostala na druhou kolej. Toto vedlo některé české politiky, kteří země Koruny české zastupovali v Říském sněmu, k upřednostnění požadavku na samostatnost. Postavili se tak proti císaři Karlu I., který dekretem z roku 1916 ustanovoval federalizování habsburské monarchie. Ovšem po represích se většina domácích politiků stáhla do ústraní. Exiloví politici nikoliv. Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš prosazovali u mocností Dohody vznik samostatného státu Čechů a Slováků.

V průběhu roku 1916 sestavili pozdější Československou národní radu, která se stala hlavním orgánem protirakouského odboje. Silnou podporu nalezli u československých legionářů. V lednu 1918 byla v českých zemích vydána tzv. Tříkrálová deklarace. Touto deklarací byl zahájen společný postup za osamostatnění doma i v zahraničí. Deklarace požadovala autonomii pro Čechy a Slováky a jejich spojení v jeden státní celek v rámci Rakousko-Uherska.

Jedním ze zásadních problémů se zabývala zemská hospodářská rada pod vedením Antonína Švehly. Snažili se udržet doma co nejvíce potravin, a proto zrušili zásobování rakouských vojsk. V reakci na toto byla 14. října 1918 vyhlášena generální stávka a v Písku byl rozšířen leták vyhlašující vznik republiky. Vyhlášení bylo násilně odloženo a do města byla umístěna jednotka uherských vojáků.

28. října 1918 v ranních hodinách převzali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru Obilný ústav, čímž zabránili odvozu obilí na frontu. Na večer vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu.

Co by kdyby...?

Jak by to vypadalo, kdybychom přijali nabídku Karla I., zůstali v monarchii a vytvořili z Rakouska-Uherska silnou federální monarchii na Dunaji?

Vídeň by byla nejen hlavním městem monarchie, zaroveň i kulturní centrum. Žila by zde většina českých populárních umělců. Jednalo by se i o nějvětší české město.

V roce 1911 měla Vídeň na

300 000 obyvatel, kteří se považovali za Čechy a Moravany. Praha, ač by patřila na seznam UNESCO, by byla periferií a industriálním městem. Češi by byli doma jak v Alpách, tak i v Terstu nebo Dubrovníku. Kariéru by bylo možné dělat ve státních službách, u vojenského námořnictva v Terstu, u soudu ve Lvově, či na minesterstvech ve Vídni. Občané říše jsou hrdí na ekonomicky nejúspěšnější evroskou zemi, jakou se Rakousko-Uhersko stalo - má vyšší HDP než Francie či Německo.