Program Buddies vytváří ze školy místo, kde se děti cítí bezpečně. Autor: Pexels

Když ve škole dostanete parťáka

Program Buddies je jeden z nástrojů, jak ze školy udělat pro děti bezpečné místo a jak předcházet šikaně. Když se děti napříč celou školou dobře znají, chovají se k sobě lépe. A dítě, které se cítí ve škole v bezpečí a chodí tam rádo, má pak lepší studijní výsledky.

Text: LUCIE KOŘISTOVÁ

Když se učitelka Marie Kozáková po letech vrátila z Austrálie, přivezla s sebou do Čech kromě zavazadel i jeden zajímavý nápad. Na australské škole se jako rodič seznámila s programem Buddies. Buddy znamená anglicky kamarád anebo parťák a právě o to jde. Program spojí dohromady dva žáky – jednoho staršího a zkušenějšího, který se na škole orientuje a vyzná se v jejím chodu, a druhého nováčka, který teprve hledá ve škole své místo. Buddies mají společné aktivity, jejichž výsledek představí ostatním, nebo ho dají třeba na nástěnku. A když pak projdou kolem, zastavují se a těší se pohledem na společnou práci. Zhruba před pěti lety nastoupila Marie Kozáková jako učitelka prvního stupně na Základní školu Smart v Roudnici nad Labem a se svým nápadem seznámila ředitelku Kláru Koubskou. Tu projekt oslovil a společně začaly plánovat, jak program Buddies ve škole zavést. „Moc se nám líbilo, že se děti mohou podporovat mezi sebou. Uvažovali jsme, jak program přizpůsobit našim podmínkám, a nakonec jsme zvolili formát, kdy třetí a čtvrtá třída měly na starosti první a druhou,“ vzpomíná na začátky programu ředitelka Koubská. Když tedy do školy přišel prvňáček, vzalo si ho na starosti jedno ze starších dětí a pomohlo mu zvládnout počáteční informační nápor, neznalost prostředí a případně i nějaké konflikty a vztahové potíže. Tak to fungovalo několik let. Starší děti byly svým mladším buddies k dispozici kdykoliv a zároveň měli minimálně jednou za měsíc pravidelná setkání, kde se ještě vše propojovalo s nějakou vzdělávací aktivitou. Mezi pravidelné aktivity Buddies patřila už tehdy čtenářská dílna, opakování prostředí z Hejného matematiky nebo školní projekty koncipované tak, aby buddies mohli pracovat spolu.

Pak ale přišel březen roku 2020. Školy se zavřely a děti se ze dne na den musely učit prostřednictvím počítače.

Dobrý tah

Ve škole Smart chtěli program buddies zachovat, narazili ale na problém – digitální kompetence mladších dětí nebyly rozvinuté natolik, aby se dokázaly propojovat mezi sebou bez pomoci rodičů a učitelů, které škola nechtěla ještě více zatěžovat. Byly tu ale děti z druhého stupně, které jsou v práci s počítačem obratnější a navíc měly kvůli zavřeným volnočasovým aktivitám více času... „Během distanční výuky jsme program Buddies proměnili, dítě z prvního stupně dostalo druhostupňového buddyho. A ukázalo se to jako dobrý tah, protože starší děti jsou podstatně samostatnější. Aktivity už nemuseli vymýšlet jen učitelé, ale sami buddies si pro své kamarády dokázali vymyslet spoustu aktivit. Také se dokázali vcítit do trablů menších dětí a mohli jim dát určitou psychickou podporu. Tento koncept se líbil nejen nám, ale hezké ohlasy jsme měli i od dětí a rodičů,“ vzpomíná ředitelka. Letošní školní rok proto ve Smartu program Buddies zase trochu přetvořili a nyní se blíží svou podobou původnímu programu v Austrálii. Kromě deváťáků, kteří se připravují na přijímačky a už mají jiné starosti, mají všechny starší děti svoje třídy na prvním stupni, o něž se starají. Páťáci o první, šesťáci o druhou… „Věkový rozdíl čtyř let se nám nejvíc osvědčil. Letošní páťáci zažili, jaké to je mít svého buddyho, a teď se chovají perfektně k těm mladším,“ konstatuje učitelka Kozáková. V Austrálii ještě zažila, jak buddies jezdí společně na plavání. „Před školou si velký a malý buddy udělali dvojici, sedli si spolu do autobusu, dojeli k bazénu a tam se společně převlékali. Ti mladší kopírovali ty starší a učitelky v podstatě jen přihlížely,“ vybavuje si australské zkušenosti Kozáková s tím, že podobné aktivity možná ještě v Roudnici zavedou.

Aby se děti cítily bezpečně

Dříve měli ve Smartu na program Buddies vyhrazené dny v rozvrhu, nyní se domlouvají přímo učitelé daných tříd (nebo předmětů). Minimálně jednou za měsíc pak mají společnou aktivitu, která může souviset s výukou, ale může být i tematicky zaměřená, například na Halloween, na svatého Martina, případně hrají deskové hry a luští rébusy. Program Buddies má ještě jednu úlohu, která na první pohled není vidět, o to je možná důležitější. Vytváří totiž ze školy místo, kde se děti cítí bezpečně, což pomáhá předcházet různým projevům šikany. „Program Buddies je jeden z nástrojů, jak děti podpořit, aby do školy opravdu rády chodily. Když se totiž znají navzájem, je to pro ně jedna z věcí, která napomáhá vytvořit bezpečné prostředí. A pro nás je zase důležité,“ vysvětluje ředitelka Koubská.

Zapálení pro věc

Ačkoliv má Smart jistou výhodu, protože je to malá škola a všichni se dobře znají, podle ředitelky je program Buddies možný spustit téměř kdekoliv. Aby byl projekt úspěšný, je potřeba pravidelnost a jisté zapálení pro věc. „Doporučila bych začít pilotní projekt se dvěma třídami a vyzkoušet, zda se naplní očekávání. My máme patnáct dětí ve třídě, takže zorganizovat třicet dětí na buddies je jednodušší, než když jsou to dvě třídy po třiceti dětech. Ale věřím, že pokud někdo chce, cestu si vždycky najde,“ domnívá se Klára Koubská.