Žáci z Horažďovic vymýšlejí vlastní detektivku. Autor: Petr Curko

Detektiv zasahuje v přírodopisu a chemii

Zaujmout děti zvyklé na blikající obrazovky počítačů a chytrých telefonů je pro učitele čím dál složitější. Petr Curko ze Základní školy Blatenská si na pomoc povolal detektiva, který nutí žáky přemýšlet, diskutovat a analyzovat.

Text: LUCIE KOŘISTOVÁ

Je to klasický detektivní příběh. Někdo ukradl třídní kostře zlatý zub a na místě činu se nalezlo velké množství záhadného bílého prášku. Tato stopa vede detektiva Čmuchala k podezření, že pachatelem je místní recidivista, který pracuje v továrně na výrobu jedlé sody. Jak mu ale krádež dokázat?

Dobrý příběh dnes žáky dokáže zaujmout stejně jako před sto lety, a když se třída promění na kriminalistickou laboratoř, musí využít své znalosti, důvtip a pozornost. Díky svým znalostem z chemie pak vymyslí relativně jednoduchou, ale účinnou metodu, jak s největší pravděpodobností jedlou sodu odhalit. „Tato úloha je koncipována na měření kyselosti a zásaditosti roztoků, k čemuž žáci po vzájemné debatě bez obtíží dojdou,“ vysvětluje učitel Petr Curko. Mladý pedagog učí chemii a přírodopis na Základní škole Blatenská v Horažďovicích v Plzeňském kraji. Kromě toho ale miluje detektivky a z paměti zná všechny příběhy Sherlocka Holmese. Není tedy divu, že jednoho dne vznikl detektiv Čmuchal, který ho při hodinách provází dodnes. „S myšlenkou na využití detektiva Čmuchala ve výuce jsem si pohrával již během studií na vysoké škole. Když jsem se o této fiktivní postavě zmínil paní docentce, která vedla didakticky zaměřené semináře z biologie, bez mrknutí oka mě přihlásila do soutěže Studentská inovace praxe. Čmuchal se tehdy umístil na bronzové příčce. Především jsem si ale díky zpětné vazbě odborné poroty uvědomil, že se zde rodí možnost pro zatraktivnění výuky,“ vzpomíná Petr Curko, který od té doby dělá Čmuchalovi věrného asistenta.

Slepé uličky

Z počátku se prý obával, jak na detektiva budou reagovat starší žáci, ale zbytečně – jeho obliba zůstává i s přibývajícím věkem dětí stejná. „Z našich hodin přírodopisu či chemie se tak nezřídka stává hra na kriminalisty, kteří pátrají po zloději. Žáci jsou na začátku nového vyučovacího bloku seznámeni s detektivním příběhem, se kterým potřebuje Čmuchal pomoci. Někdy se detektiv dostává do slepé uličky, jindy po žácích vyžaduje potvrzení svých výsledků. Žáci během detektivních hodin přemýšlí, diskutují a vytvářejí rozmanité hypotézy,“ vysvětluje učitel, podle něhož se děti občas do případu zaberou tak moc, že nevnímají zvonění na přestávku nebo dokonce ani na další hodinu. Případy pro detektiva se dají modifikovat podle věku žáků, předmětu či konkrétního tématu, celý systém je tak vlastně jakousi odnoží badatelsky orientované výuky. Tento přístup také nabízí jedinečnou možnost práce s chybou – žáci vidí, že chyba je běžnou součástí vědeckého přístupu a mohou si uvědomit, že před každým velkým objevem musí někdo prošlapat mnoho slepých uliček. Aby se ale mohli žáci věnovat bádání, potřebují mít základ ve znalostech. Badatelství na druhém stupni základní školy není jednoduchá věc a bez vědomostí se žák v hodině ztratí. Přestože je Petr Curko příznivcem moderních technologií i moderních metod výuky, trvá na tom, že některé věci jeho žáci prostě musí umět zpaměti. Kromě badatelského přístupu ještě pedagog volí výuku v souvislostech, kdy se během jedné hodiny nebojí propojit obě své aprobace, nebo dokonce zabrousit i do dalších předmětů, jako je dějepis. Líbí se mu i takzvaná problémová výuka, která je založena na řešení určitého problému, jenž se žákům předloží. Problém se zprvu může zdát jako naprosto banální, ale čím více do něho žáci pronikají, tím více proměnných se před nimi otevírá.

Vyrobte hasicí přístroj

Nedávno tak například Petr Curko žákům předložil následující výzvu: s využitím libovolného vybavení učebny chemie vyrobte svůj prototyp hasicího přístroje založeného na vývoji plynu. Všichni žáci si vzpomněli na reakci jedlé sody a octa (kterou si vyzkoušeli v případu detektiva Čmuchala – pozn. red), při níž vzniká oxid uhličitý. Ale teď to přichází – jakým způsobem směřovat návrh konstrukce, jak k sobě spojit jednotlivé díly, jak dosáhnout co nejrychlejšího smíchání obou látek, jakým způsobem vyvádět vznikající oxid uhličitý k plameni? „S tím vším se žáci musí vypořádat,“ konstatuje Curko, podle něhož tento styl výuky má několik velkých benefitů: vesměs všechny účastníky baví, využívá princip spolupráce mezi žáky a těsně propojuje různé obory.