foto: internet

 

SKVĚLÝ NÁPAD HUSITŮ! PŘED SMRTÍ JE MNOHÉ ZACHRÁNILA VOZOVÁ HRADBA

Před několika dny se u Nekmíře poblíž Plzně odehrála druhá husitská bitva. Malý husitský oddíl pod vedením Jana Žižky z Trocnova zde porazil o mnoho mužů početnější vojsko vedené Bohuslavem ze Švamberka.

Očití svědci i muži, kteří se na boji podíleli, nám potvrdili, že v této bitvě byla poprvé použita nová taktika, která jim nejspíš zachránila život. Zeptali jsme se některých mužů i žen, kteří se bitvy účastnili, nebo ji zpovzdálí sledovali:

,,Jak celá bitva probíhala, pane Dobroši?"

,,Velitel Žižka dostal výbornej nápad. To víte, von je úžasnej chlap! Nedokážete si ani představit, jak von skvěle morduje. Jednoho po druhym! Ten druhej neměl ani šanci, to bylo vohromný! Všichni jsme věděli, že husiti vyhrajou, nikdo vo tom nepochyboval. No, ale abych vám to podrobnějc popsal: Pan velitel zavelel a všichni chlapi hned začali stavět vozy. No jó, já neměl ani šajna, co se děje, páč jsem ho na takovou dálku vůbec neslyšel. S manželkou jsme se běželi schovat co nejdál, no co kdyby nás v zápalu boje někdo zamordoval taky?" Pan Dobroš vypadal velice vyděšeně, když si představoval, jaké následky by bitva mohla způsobit.

,,No ale zas vodbíham vod tématu. Chlapi začali stavět vozy, každej vedle sebe. Nejdřív v tom byl strašnej zmatek, víte, ne všichni byli totiž stejně rychlí jako ty druhý. Nakonec z toho ale vzniknul půlkruh, no já čuměl jak vyvoraná myš! Manželka to pochopila vo hodně dřív než já, to víte, vona je vohromně chytrá! Vobčas jako si i myslím, že je jí škoda na takovou hnusnou práci, starat se vo domácnost a vo děcka. No ale pak se hned zase vzpamatuju, dyť co já bych bez ní dělal!

Ale zase mluvim mimo, viďte? Já se vomlouvám. No, ať ti druhý mydlili do těch dřevěnejch vozů jak chtěli, přes ně se nedostali. Jenže husiti je mezitím mordovali shora, víte? No to byla podívaná, ježišmankote. Sakra, nesnášim tohle slovo. Manželka ho říká tak často, že už sem se ho vod ní naučil taky. No nic, ty vojáci padali jak hrušky! To ste ještě neviděla, slečno!"

Nejen pan Dobroš se s námi podělil o svá poznání. Rozhovor nám poskytla i žena, která celé bitvě přihlížela se strachem o manžela.

,,Můžete nám popsat vaše pocity, paní Háto?"

,,Strašně jsem se bála o manžela. Dobrovolně se přidal do bitvy, když viděl, jak husity ti vojáci napadají zezadu. Žižka vedl jen malý oddíl, měli asi sedm vozů. Mohl mít tak maximálně tři sta mužů, ale to víte, já si to nemůžu spočítat. Nakonec se naštěstí husité vytasili s těmi vozy. To byla jejich jediná naděje na záchranu. Manžel se díky bohu vrátil v pořádku domů, byl jen trochu poškrábaný a pořádně unavený," usmála se úlevně paní Háta a spěchala se o manžela postarat.

Rozhodli jsem se o rozhovor požádat i jednoho z vojáků, kteří se bitvy přímo účastnili:

,,Jak jste bitvu prožíval vy? Byla to pro vás jen taková lehká rozcvička?"

,,Lehká? Rozcvička? Slečinko, vy si nedokážete ani představit, jaký to je, když vám jde o kejhák a snažíte se zachránit sebe, stejně tak jako dalších tři sta mužů."

Pan Daniel naštvaně odkráčel a dále se s námi odmítal bavit.

Ze spolehlivých zdrojů se k nám ale donesla informace, že ve vozech, které husité nakonec použili na obranu, vezli takzvané hady, nástroje k boření zdí. S nimi poté pobořili tři opevněné tvrze. S velitelem Žižkou se nám bohužel nepodařilo navázat kontakt, ale plánujeme se o to dále snažit.

O všech novinkách vás budeme nadále podrobně informovat.

autorka článku:

KREJSOVÁ Tereza

třída 7.B