foto: Pokorný Štěpán

Kalimba - podivný nástroj aneb můj referát na hudební výchovu

 

Na internetu na YOUTUBE jsem úplně náhodou narazil na videa, jak různí lidé hrají na divnou věc. Vypadalo to jednoduše, znělo to dost dobře, tak jsem začal zjišťovat, o co jde.

Ta divná věc, na kterou hráli, se jmenuje kalimba. Jedná se o hudební nástroj, který má tisíciletou tradici v africké kultuře, je jedním z léčivých nástrojů, které nevyžadují žádné hudební znalosti. Okamžitě dokážete vyloudit příjemný zvuk a silné léčivé vibrace. Hodí se proto skutečně pro každého - pro dospělé i pro děti.

Začal jsem se zajímat o to, kde se dá koupit, kolik stojí, jaké jsou mezi nimi rozdíly, a pokud bych si ji chtěl pořídit, kterou kalimbu si mám koupit.

Kalimba se označuje také jako mbira, lamelofon nebo palcové piáno. Palcové piáno relativně dobře vystihuje způsob hraní na tento netradiční nástroj. Je charakteristický také palcovou, resp. kapesní velikostí, což je jeho velká výhoda. Kalimbu je možné mít vždy s sebou a při sebemenší příležitosti je tak možné pomocí palců zabrnkat na kovové lamely.

Kalimba je reálně ozvučenou deskou. Deska je nejčastěji ze dřeva, ozvučení zajišťují kovové lamely. Délka destiček (lamel) definuje tón, čím delší, tím hlubší tón.

Hraje se tak, že desku držíte v dlaních a palci sklouzáváte po lamelách směrem k desce. S jakoukoliv technikou tvoříte čisté tóny.

Kalimba může být pentatonicky laděná. Zvláště v případě nástroje s pěti lamelami (kalimba 5) proto nemusíte mít žádné znalosti nebo hudební nadání. Přesto vyloudíte příjemné vibrace a líbivý zvuk. Na druhé straně kalimba umožňuje i hudební tvorbu profesionálům a zkušeným hudebníkům díky diatonickému ladění (kalimba 7, 9, 11 – dle počtu lamel). Dává pak také možnost hrát akordy.

Protože nemám žádné hudební vzdělání a popis zněl velice jednoduše, říkal jsem si, že tohle by mi mohlo jít. Začal jsem o kalimbě doma mluvit, pouštěl jsem mamce videa z Youtubu, kde to všem šlo úplně skvěle, a věděl jsem, že to zabere. Mamka nic neslíbila, ale brzy přišel domů balíček a v něm „moje kalimba“…

A protože má matka vše dělá „pořádně“- koupila kalimbu se sedmnácti plátky, tudíž složitější a ještě s možností připojení na zesilovač.

První týden jsem ji nosil všude s sebou, zkoušel hrát podle návodů na internetu, střídali jsme se doma a všichni zkoušeli zahrát alespoň jednoduchou melodii. Ale tak jednoduché, jak popisovali v článcích, to fakt nebylo. Zasekl jsem se po několika týdnech, kdy jsem zjistil, že virtuos ze mě asi nebude, a vzpomněl jsem si na ni, až když jsem začal přemýšlet, o čem bych mohl napsat referát na hudebku.

Závěr referátu není hvězdný - nemůžu se hrou na kalimbu živit, nechtějí mě ani v symfonickém orchestru, ani v rockové kapele, sbalit holku na to asi zatím taky nezvládnu. Vlastně neumím zahrát žádnou složitou melodii, dám stupnici a jednoduché melodie nebo spíš jen krátké úseky písniček, rozhodně se s tím nikde nemůžu prezentovat. Nevadí, je fajn, že ji mám, občas si na ni jen tak zabrnkám. A s tím, že nebudu dělat s kalimbou kariéru, jsem se už smířil.

autor článku:

POKORNÝ Štěpán

třída 7.B