foto: Wikipedia commons free

Únor 1948

Sedmnáctý únor 1948 je jedno z dat, které se zapsalo do dějin, ale ne zrovna v tom pozitivním slova smyslu. Tento den se totiž převrátil demokratický režim v komunistický a totalitní. Započal útlak obyvatelstva, ekonomický úpadek a masivní emigrace lidu. V době nadvlády komunismu se slavil pětadvacátý únor ohňostroji na Staroměstském náměstí, dnes komunisté tento den stále slaví, ale v menším měřítku. Od tohoto dne až po sametovou revoluci nás komunisté 49 let utlačovali. Tento den započal jeden z nejhorších režimů, která tato země zažila.

Rád bych vám povyprávěl jeden příběh mého dědečka, který pocházel z Olomouce. Tento příběh a mnoho dalších si budete moci přečíst v knize vzpomínek, kterou připravuje třída 7.A.

"Jenže po roce 1948 se z těchto řádných sedláků stali kulaci a dost neférovým způsobem jim komunisté sebrali hospodářství. To samé se stalo i dalším, řemeslníkům, obchodníkům. Doba se změnila, zakázalo se soukromé vlastnictví a všechno všem sebrali. To mělo vliv ten, že namísto pořádného sedláka se dostal lempl, který to tak dobře neuměl. Postihlo to i naši rodinu. V roce 1953 v Olomouci v rámci třídního boje zavřeli asi 30 obchodníků, mezi nimi byl i můj otec. A pod nějakou záminkou je sebrali, odsoudili, vystěhovali nás z Olomouce a otce a bratra poslali do Jáchymova. Nám dokonce jako mimořádný trest odvezli všechny osobní věci nákladním autem a vystavili je ve výkladní skříni největšího obchodu na náměstí v Olomouci, naproti orloji! Při odvozu jsem byl doma sám, maminka musela jít něco zařídit a já jsem u sebe neměl klíče. Když tedy přijela Státní bezpečnost, nemohl jsem jim otevřít, protože bylo zamčeno. Ty se vztekali! Přistavili tedy nákladní auto těsně k domu, musel jsem jim otevřít okno, a tímto oknem s pistolemi v ruce vlezli k nám do bytu, otřesný zážitek! Právě v roce 1953 jsem měl začít chodit do gymnázia, měl jsem už úspěšně složené zkoušky. 1. 9. jsem přišel na gymnázium a začala první hodina. V půlce hodiny pro mě poslal pan ředitel a řekl mi, že chlapec jako já nikdy nemůže studovat na škole třetího stupně. Takže mamince přibyly další starosti. Tak jsem se začal učit autoelektrikářem, a to mě docela bavilo. Doma jsme měli auta, tedy až do roku 1953. Pak když jsem se vyučil, učil jsem se dobře, jsem dělal zkoušky na průmyslovou školu v Zábřehu na Moravě. Tatínkovi ten zákaz pobytu v Olomouci až do konce života nikdy neodpískali. I když se snažil, soud nezrušil tenhle nesmyslný zákaz pobytu jako ve středověku."

Zkuste poprosit babičku nebo dědečka, aby vám také povyprávěli nějaký příběh ze svého mládí.

Autor: Herbert Kunc

foto: Wikipedia commons free