english
foto: vzpomínka na maturitní plesZa oktavány se loučí Ivanka Turková!
Když se ohlédnu za osmi roky strávenými na jednom místě, na jednom kouzelném místě, jehož atmosféra musí oslovit snad každého díky nádherné architektuře budovy samotné i jejího okolí, ale také díky nezapomenutelným lidem a postavičkám s touto školou spojených, nemůžu nic než nostalgicky zavzpomínat.
Zavzpomínat na nespočet krásných hodin češtiny, matematiky, francouzštiny a společenských věd, které se bohužel neustále střídaly s fyzikou a veškerým odevzdáváním laboratorních prací. Na střídání příjemných chvil s milými vyučujícími a okamžiků plných obav a strachu.
Na malicherné boje na život a na smrt mezi „áčkem“ (které bylo, mezi námi, vždy o stupínek lepší J) a „béčkem“, které vyvrcholily během přípravy maturitního plesu. Toho plesu, jenž nakonec oba rivaly spojil a jenž se všem zapsal na stránky Facebooku prostřednictvím fotek a slov: „jedinečný, úžasný, skvělý, nádherný, dojemný, krásný a velkolepý.“
Nesmím opomenout pauzy na doplnění energie, o které se báječně staral bufet plný dobrot, školní jídelna, Bio Market Vacek (bez bio věcí) a vždy zdravý a fresh McDonald.
Čas strávený ve škole bylo potřeba vyvážit časem stráveným relaxací. Tím se pro mě stala jak červená nit táhnoucí se pomalu celým mým životem - „zuška“ jménem Music Art, která mě neustále zdokonalovala v hraní na zobcovou i příčnou flétnu či na klavír a skrz koncerty zocelovala mé sebevědomí při vystupování před lidmi (které se může hodit, když jste vybráni pro přednesení proslovu na maturitním plese). Postupně jsem zjistila, že ke svému životu potřebuju kromě hudby i literaturu, divadlo, fotografování a s věkem i průpravu v kávové, pivní či vinné kultuře.
Jenže k radostem patří i povinnosti. Některé byly příjemné – účast na recitačních soutěžích či olympiádách z češtiny (za které lze při velmi dobrém umístění obdržet poukázky do Luxoru!), jiné byly složitější – volba jazyků (u mě jasná francouzština, díky za ni!) či seminářů, ale některé dokonce hodně zodpovědné – ze kterých předmětů se budou nejsnáze tahat ta správná čísla u maturity. Nakonec jsem (snad mě ty pytlíčky s čísly nezradí) zvolila ve školní části češtinu, francouzštinu a ZSV a ve státní povinnou češtinu a dále matematiku.
A kam dál? Teď už naštěstí vím, že na Fakultu architektury ČVUT, kam už jsem byla na základě talentových zkoušek přijata. Jeden ale nikdy neví, a tak náhradní přihláška putovala na FF UK (obory Český jazyk a literatura, Francouzština pro mezikulturní komunikaci a Filozofie), což mi umožňuje potrénovat si mozkové buňky bez stresu a rizika.
Stejně vím, že princeznou, zpěvačkou, dirigentkou, vrcholovou sportovkyní, prezidentkou či popelářkou už (snad a nejspíš) nikdy nebudu, tak se teď můžu koncentrovat na budoucí studium, které by mohlo být přinejlepším zakončeno třeba titulem Ing. arch. Ph.D. a vlastním návrhářským studiem, jež by produkovalo nádherné interiéry nebo stavby či dokonce komplexy. Což mi připomíná, že zápis je už
1.července a že ověřenou fotokopii maturitního vysvědčení musím předložit právě v tento den. Nákup různobarevných desek, zvýrazňovačů a také shromažďování materiálů je určitě velmi důležitá část mojí maturitní přípravy. Navíc, co bych během těch tří týdnů svaťáku, kromě učení, jiného asi tak dělala. Nevíte?
Pozn: Jen na následující víkend mám v diáři poznamenané dva koncerty, jednu výstavu a dostihy. To jen tak, abyste byli v obraze.
A co říct na úplný závěr? Dík za těch osm let na Malostranském gymnáziu!