ilustrace: Rajchlová Alžběta 5.AG

Zamyšlení k výročí (nejen) 2. světové války

 

Opakuje se historie?

A co s tím?

Existuje řada dotazů, na které se žákům těžko odpovídá. Mezi nejtěžší otázky patří ty po smyslu dějin:

Opakuje se historie? Můžeme se z ní poučit?

Ne, historie se neopakuje. Opakují se vývojové cykly, jako se v přírodě střídají roční období.

Každá zima je svým způsobem jiná, každé jaro i léto má svá specifika, svá odhalená tajemství, své nepravidelnosti.

Můžeme dějinám rozumět?

To je těžké, téměř nemožné. Za sebe mohu říci, že jim nerozumím, nikdy jim rozumět nebudu. Mohu se je snažit pochopit. Pochopení minulého je pro člověka klíčem k budoucímu. Ve všem tom chaosu dějů zjevuje se řád, který se v budoucím čase ověřuje. Je to proces zdánlivě pesimistický. Otevírá totiž neméně složitý řetězec otázek.

Kupříkladu: Proč "to" někdo připustil? Proč se "to" stalo? Že už budeme lepší, pane učiteli!

Jsme schopni z toho, že pochopíme, odvodit, co nesmíme činit?

Možné by to bylo snad jen za té kantovské podmínky, že nás rozum povede k svobodnému jednání dle dobré vůle. Jestliže nahlédneme dějiny

před Imannuelem Kantem, jako dějiny intolerance, pudovosti, chtivosti, boje o přežití, můžeme říci, že se dějiny po Kantovi řídily dobrou vůlí? Stal se svět netolerance světem svobody a rozumu?! 215 let po Kantově smrti se svět mnohem více podobá světu Friedricha Nietzscheho.

Svět je vůlí k moci a nic víc. Člověk se zmocňuje světa. Přetváří jej.

V roce, kdy si připomínáme 70 let od nejničivější evropské války (rok po 100 letém výročí 1. světové války), se svět ocitá na pokraji krize děsivé ve své analogii k dějům minulým. Nutno poznamenat, že s rokem 2015 nevzpomínáme jen na hrůzy 2.světové války, upomínáme si 200 let od masakru u Waterloo i 210 let od vraždění u Slavkova. Čtenář, znalý slavné Vojny a míru, si může vzpomenout na Andreje Bolkonského. Jaký smysl má boj? Boj za "národ", "císaře", "svobodu", když boj ničí to, co je nám nejdražší: ŽIVOT!

Nevede nás zkušenost našich předků k poznání, že život je něco, co lze pochopit jen z něho samotného? Pootevřela se nám otázka nová: Za co má smysl umírat? To znamená, pro co podstupovat boj? Nabídnu směle odpověď: ŽIVOT A PRAVDU.

Pravdu, která je výsledkem poznání; poznání, jež plyne ze života.

Je smyslem života hromadění, obchod, nadvýroba? Ne není! Je výzvou života národní zájem, rozšíření území

či stát jako takový? Ne, není!

Proč se dnes svět řítí do dalšího nesmyslného evropského konfliktu? Lidé nevědomí následují vůli k moci. Novodobí Stalinové, Chamberleinové a Daladierové ve jménu míru přivolávají válku!

Začněme u sebe: učme se omezovat chtivost pro dobrou vůli, lenost a pohodlnost ve jménu rozumu. Učme se žít v obci a říkat zvůli ne! Není nutné poslouchat nesmyslné rozkazy, jako generálové ve zmiňovaném Tolstého románu. Poslouchejme dobrou vůli osvobozenou naším rozumem!

V těchto měsících si připomínáme 70 let od bombardování Prahy. Bombardování, jež bylo zřejmě tragickým omylem několika amerických letců.

Vzpomněl jsem si na příběh, který nám vyprávěl na vysoké škole jeden skvělý pedagog. Jako malého hošíka v kočárku jej měl bratr na pokyn maminky odvézt do protileteckého krytu. Bratr maminku neposlechl a svévolně se vydal do jiné části Prahy. Kryt, kam měl bratr miminko odvézt, zasáhla letecká puma. Chlapeček neposlechl, zachránil sebe i nemluvně. Neuposlechnutí maminčina rozumného příkazu, zdánlivě protiřečí mému předchozímu tvrzení. Zdánlivě.

Z našeho života nelze škrtnout náhodu. Za každé neuposlechnutí musíme nést následky. V čem

je lepší poslušnost, když jsou její dopady mnohem horší, ve své jistotě, než porvání se v dobré vůli s náhodou?!

Časopis: Malé stránky, vydání 8. číslo 2014/2015