foto: J. Sklenář

Po stopách Martina Luthera

Mělnická českobratrská mládež se pod vedením pana faráře Erdingera počátkem dubna vypravila do Německa, aby se vydala po stopách významného církevního reformátora Martina Luthera. Jelikož nezanedbatelná část mladých účastníků cesty je studenty tohoto gymnázia, rozhodli jsme se informovat o našem zážitku rovněž na stránkách Palachovin.

Martin Luther se narodil do chudé hornické rodiny v Eislebenu. Na universitě v přibližně 70 km vzdáleném městě Erfurt vystudoval filosofii, místo následujícího studia práva se ale stal mnichem v tamějším klášteře, kde se stal rovněž katolickým kazatelem. Asi po roce se pak přemístil do Wittenbergu, kde se stal profesorem teologie. Zde se rozhodl vystoupit proti rozporům katolické církve s učením Písma. V očích papeže proto brzy upadl v nemilost, zato mezi Němci jeho popularita rychle rostla, a tak byl Luther unesen do azylu na hrad Wartburg, na kterém byl 10 měsíců ukrýván. Tento čas využil k překladu Nového zákona do němčiny. Zbytek života prožil kázáním, věnoval se překladu Starého zákona, dokonce se i oženil. Umírá ve svém rodišti v Eislebenu.

Naše cesta začala ve čtvrtek 4. dubna přímo v Eislebenu prohlídkou míst Lutherova narození i úmrtí. Seznámili jsme se zde s panem farářem Thomasem Meinhofem, osobním přítelem pana Erdingera, který byl naším stálým průvodcem i hostitelem. Nocleh nám poskytla ubytovna YMCA. Pojem ubytovna mnohé svádí k představě omšelé panelové budovy, a proto nás opravdu překvapilo, že touto ubytovnou byl míněn zámek v Mansfeldu ležící nedaleko Eisleben. Noc v prostorách této historické budovy byla sama o sobě nemalým zážitkem.

Druhý den jsme se vypravili směrem do Erfurtu, v němž Luther vystudoval filosofii a původně zamýšlel pokračovat studiem práv. Z domova do školy chodíval pěšky. Jednoho dne ho však zastihla bouře, při níž po zásahu bleskem spadl přímo před zděšeného Martina Luthera strom. Příhodu si vyložil jako jasné znamení vybízející k přerušení studia práva a vstupu do kláštera. Celou příhodu dodnes připomíná kamenný pomník. Z přímých Lutherových stop jsme následně poněkud odbočili, neboť další zastávkou se stal hrad Wartburg. Německá šlechta zde pod jménem šlechtic Jörg ukrývala Martina Luthera v období, kdy mu po sporech s papežem hrozila smrt. Dnes je tato stavba součástí světového dědictví UNESCO, čemuž odpovídá ukázkový stav sídla. Zbytek dne zabral přejezd do městečka Seydy, odkud pochází pan farář Meinhof. Pohostinství nám poskytla kromě samotné fary i jedna z rodin hlásících se k tamějšímu církevnímu sboru.

Sobota pro nás začala krásným duchovním prožitkem při křtu na břehu Labe, čímž jsme se zapojili do církevního života dnešních Lutherových následovníků. Odtamtud jsme se přesunuli do Wittenbergu, při cestě jsme se stavili v kostele v Jüterbogu, kde bylo významné místo prodeje odpustků, jež pravděpodobně Luthera rovněž ovlivnilo. V hlavním Lutherově působišti jsme si mohli prohlédnout bývalou universitu, kde učil, i kostel, na něhož vrata byl přitlučen seznam 95 tezí. Samotné teze však Luther prvotně sepsal za účelem akademické diskuse se svými žáky, na veřejnost pronikly bez jeho vědomí, příběh spojený se zmiňovanými vraty kostela není potvrzen. Martin Luther paradoxně kázal hlavně v druhém z Wittenberských kostelů, ve kterém jsme měli to štěstí strávit večer na koncertě keňské gospelové skupiny Frank & Friends. Ve Wittenbergu se stále těší Lutherův odkaz silnému zájmu, každoročně je připomínáno výročí zveřejnění tezí i jeho svatba s Kateřinou von Bora.

Nedělní dopoledne jsme prožili na bohoslužbě společně s církevním sborem v Seydě, pak již nadešel jen čas loučení a návratu zpět domů.

Nejvýznamnější podíl na skvělém zážitku, jenž si snad většina z nás z Německa odvezla, mají pravděpodobně naši hostitelé, zejména pan Meinhof. Ke všem navštíveným památkám nám dokázal poskytnout skvělý historický výklad, kterému jsme byli schopni porozumět i přes naši ne zcela dobrou znalost německého jazyka. Na své náklady nám zajišťoval stravu i ubytování, jemuž nebylo co vytknout, a svojí neustále dobrou náladu dokázal přenášet i na nás. Velmi dobré vztahy jsme navázali s německou evangelickou mládeží, doufáme, že tyto vztahy budeme alespoň v určitých případech rozvíjet též v našich osobních životech také v budoucnu. Na mě osobně udělalo velký dojem samotné Německo, akce mi dadala novou motivaci pro studium tohoto jazyka.