Krádež ve Zlatém šípu

Píše se rok 1937. Je pondělí 22.4. 7 hodin ráno v Paříži.

Celá tahle vlaková krádež začala v jednom malém bytu nevelkého domu poblíž Eifellovy věže. Detektiv Thomas Fléche (šíp) dobaluje poslední drobné detektivní potřeby do svého velkého kufru. Chystá se totiž na ranní Zlatý šíp s odjezdem v 9 hodin. Thomas se podívá na své náramkové hodinky: 7 hodin. Vtom si uvědomí, že mu za pět minut jede autobus. Rychle hodí lupu do kufru, zacvakne ho, rychle seběhne schody a běží na zastávku. Z dálky slyší troubení klaksonu, vrčení motoru a pokřik průvodčího: Příští zastávka Eifellova věž! Z domu naproti zastávce vyběhne pan Orlano. Na poslední chvíli. Autobus totiž zastavil na zastávce a pan Fléche je uvnitř. Pan Orlano naskočí do autobusu a sedne si naproti panu Fléchovi. Víte, pan Orlano se něčím může zaměstnat na dlouhou chvíli. Třeba dnešní případ. Pan Orlano má namířeno na osobní vlak do jeho rodné vesničky. A jak se tak zabýval balením (balit začal o šesti), uplynula hodina. Ale zpátky do přítomnosti. Autobus zastavuje u Pařížského hlavního nádraží. Oba dva pánové tam vystupují. Autobus mezitím odjíždí. Pan Orlano jde do podchodu na 3. nástupiště, zatímco pan Fléche čeká na prvním nástupišti, kde obvykle zastavují rychlíky, jako je Zlatý šíp. Asi po půlhodině zaslechne zdáli zahoukání píšťaly a hustou mlhu prořízne světlo reflektoru. Reflektor je stále blíž a blíž, až najednou se vyloupne lokomotiva(jestli chcete vědět, jak vypadala, je zobrazena na obrázku). Byla černá jako uhlí, které vezla ve stejně černém tendru. Ve světle nádražních lamp, které se teprve teď rozsvítily, se zablýskal zlatý nápis NORD. Lokomotiva minula nástupiště a před Thomasem Fléchem zastaví právě jeho vagon. Ze dveří vyskočí zřejmě mladý průvodčí a postaví před našeho detektiva železné stupátko s pozlaceným nápisem NORD, přesně takovým, jaký měla lokomotiva Zlatého šípu na usměrňovači kouře. Prosím pane, řekne průvodčí. Děkuji, řekne pan Fléche a nastoupí do vagonu. Prohlédne si interiér vagonu: stěny vykládané dubovými prkny, kožené sedačky, u každých dvou sedaček naproti sobě podlouhlý dubový stůl. To vše je zlaté. Starý výpravčí zapíská na píšťalku, lokomotiva zahoukala a celý Zlatý šíp se rozjel.

Pokračování na str. 4

Asi po půlhodině vlak uháněl přes na tu dobu nový most, po pěti minutách zase jel po polní dráze, v dáli supěl nákladní vlak. Z chajdy u políčka, podél kterého vlak uháněl, vykoukl starý farmář s jeho starým, olysalým kocourem. Zlatý šíp, Lexi, řekl. Máme to ale štěstí. Mezitím ve vagonu k panu Fléchovi přisedne asi třicetiletý chlapík. Dobrý den, řekne. Jsem James Conrad, z USA. Dobrý den, řekne pan Fléche. Jsem Thomas Fléche, pařížský detektiv. Projíždím celou Severní dráhu, řekne pan Conrad. Vy jste ten prodejce Duesenbergů, že? řekne detektiv. Ano, řekne pan Conrad. A prosím vás, mohl byste mi pohlídat ten kufr? Víte, je v něm asi 200 milionů dolarů. Nevěřte mu, ozve se z vedlejší sedačky neznámá mladá paní. Američani jsou nespolehliví, řekla, a v kanastě, kterou zrovna s neznámým panem hrála, vyložila už asi desátou postupku. Mezitím vlak zastavil asi na dvou nádražích, teď lokomotiva zrovna vyjížděla z tunelu. Nastala noc. K našim dvěma pánům přišel stevard a řekl: Takže, pánové, kdo chce spát nahoře a kdo dole? zeptal se a přitom vyklopil z pravé stěny palandu. No, řekl pan Fléche, když jsem byl malý, spával jsem na horní palandě. Dobře, řekl stevard, ale celkové připravení obou paland bude trvat asi 14 minut. Dobře, řekl pan Conrad, a oba se vydali směrem k jídelnímu vozu. Když usedli ke stolu, rovnou přišel pan číšník a řekl: Tak co to bude? Pan Fléche se začetl do menu a řekl: Dám si pečeného lososa s bramborem. Pan Conrad číšníkovi odpověděl: Dám si to, co pan naproti. Asi za 5 minut donesl číšník 2 porce velmi dobře propečeného lososa s hranolky (jídelní fakt: hranolky pocházejí z Francie). Když dojedli a vrátili se do kupé, stevard tu nebyl. Zato tu byly 2 krásné postele. Pan Conrad uložil kufr pod sedadlo a sám se uložil ke spánku. Druhý den se oba pánové zároveň probudili, když kolem jejich kupé prosupěl osobní vlak. Pan Conrad slezl z postele, podíval se pod postel... A co neuviděl! Pod postelí nic nebylo! Pane Fléche, někdo mi ukradl kufr! Detektiv sleze z postele a podívá se pod postel. Mno, doopravdy tam něco je. Sáhl pod postel a něco vytáhl. Byla to hrací karta. Přesněji řečeno, křížové eso. Hmmmmm, zamyslel se. Jsme v přední části vagonu. Zrovna v tuto chvíli přišel do jejich kupé průvodčí. Dobrý den, pánové, pozdravil a pan Fléche hned řekl: Pane, kolik má tento vagon sedadel? Asi 40, odpověděl. Dobře, řekl, a po odchodu průvodčího se vydali na obhlídku. Dozvěděli se, že v osudné noci hráli karty pouze ti dva od naproti. Pan od naproti říkal, že v tu dobu spal a karbanice říkala, že v tu dobu večeřela. Od průvodčího se dozvěděl, že když tudy procházel do služebního vozu, zaslechl jakési šramocení, bylo půl desáté a kuchař prozradil, že zavřel ve čtvrt na deset. ptáme se: KDO JE ZLODĚJ?