Jak se cítí prvák na gymplu?

Je váš první školní den. Došli jste před školu a chystáte se vstoupit do obrovské budovy, do níž budete následující čtyři roky docházet. S hordou ostatních studentů se proderete vchodem. Teď vám zbývá se nějak zorientovat a najít svou kmenovou třídu. Buď risknete, že se ztratíte, nebo požádáte někoho, kdo vypadá, že se zde vyzná. Když ji zdařile najdete a vyhlédnete si nějaké místo. Jako vy sedí samy i spousty vašich nových spolužáků, jen ti, kteří se znají, si posedali k sobě.

Zvoní a začíná hodina. Do třídy vstoupí sympatická třídní profesorka. Vytáhne seznam žáků a snaží se zjistit, kdo je kdo. Společně s ní si i vy přiřazujete jména k obličejům, jenže po chvíli stejně nevíte, že za vámi sedí Michaela namísto Simony. Potom přijde na řadu kázání o chodu školy – však to znáte, pěkná pruda. Po chvíli, kdy se poloúspěšně snažíte vnímat, si všimnete, jak se vám zdá místnost, ve které se nacházíte, cizí. „Najdu si kamarády? Jak to budu zvládat?“ hlavou vám probíhají různé myšlenky.

Z nich vás vyruší vaše třídní se slovy, že se půjdete projít po škole. Zvednete se s myšlenkou, že se v téhle škole třeba i vyznáte, když jste to nezvládli při dnech otevřených dveří a při přijímacích zkouškách. Avšak při prohlídce školy si uvědomíte, že to byla velmi naivní myšlenka – spíš, než že byste se zorientovali, jste ještě více zmatení. A ujišťování, že si po měsíci zvyknete, nevěříte. Vždyť tahle škola je úplné bludiště! Ani nevíte, jak se vrátit ke třídě! Jediné štěstí je, že vás třídní dovede zpět.

Když vynecháme adaptační kurz, přichází na řadu interakce s ostatními profesory. Zjistíte, že profesoři jsou převážně skvělí, ale i tak si v průběhu školního roku zanadáváte, hlavně na předměty, které vás vůbec nebaví, a profesory, již vám nesednou. Jenže sami jste se do toho uvrtali, takže to musíte přežít – gympl je taková druhá základka, jenom těžší. O dost těžší.

Tím se dostáváme k učení. To je masakr motorovou pilou, pokud tedy nejste zvyklí se stále jen učit. A věřte mi – bude toho přemíra, jelikož každý toho po vás chce tolik, že to snad ani nejde. Za chvíli získáte pocit, že si každý profesor myslí, že existuje jen jeho předmět. Takže až dostanete vaše první vysvědčení, jste rádi i za tu čtyřku. Ale bát se zase nemusíte – jediný důsledek je, že vám mnohdy hrabe. A máte v hlavě guláš.

Takže abych to shrnula – prvák je darda. A ze studentů se stávají blázni. Možná chytří, ale pořád blázni. To poznáte, až si o přestávky budete zpívat dětské a praštěné písničky.