foto: ilustrační foto

Recenze filmu Zlatý podraz

V den našeho pololetního vysvědčení osmáci a deváťáci zavítali do místního kina na film Zlatý podraz. Děj filmu se odehrává v době krátce před druhou světovou válkou až po dobu po znárodnění a pojednává o velice nadějném basketbalovém týmu juniorů, kterému gestapo zatklo a umučilo trenéra. Jeho následovníkem se stane jeden z hráčů, mladý student práv a vášnivý basketbalista Franta. Když je Franta se svým týmem na mistrovství Evropy ve Švýcarsku, seznámí se s tanečnicí Michell. Michell je osudem pronásledovaná dívka, židovka, která prchla z vlasti před Stalinem i Hitlerem. Bohužel se po mistrovství musí rozloučit a Franta se se svým týmem vrací zpět do Česka. Jejich příběh ovlivní jak politika, tak i dva protikladní jedinci. Zmíněný umučený trenér Valenta a komunistický funkcionář Hrabal. Film vrcholí v roce 1951, kdy Evropu už na mnoho let rozdělila železná opona.

Film se zdál až do tří čtvrtin vcelku zajímavý (na to, že to byl nový český film). Od tří čtvrtin to začalo být moc politické, nudné a celkem i nepochopitelné. Nevím, co k tomu víc napsat, konec byl příliš uspěchaný, jako by tvůrci chtěli rychle ukončit jednotlivé osudy a zápletky, k čemuž stejně nedošlo. Film měl totiž "otevřený" konec, což nemám moc ráda ani u filmů, ani u knížek. Zajímavý byl ale v tom, že poměrně trefně vykreslil rozdíly v chování některých lidí před válkou, během ní a i po ní, když došlo tzv. na "lámání chleba".

Mahu Chalupová