foto: Na praxi. Eva Molinová, 4. C

Co mi škola dala a vzala?

 

Když se zamyslím nad tím, co mi studium na této škole dalo a vzalo, můžu říct, že mi toho škola dala i vzala dost. Všichni sice tvrdí, že jim škola nedala nic a je to ztráta času, že by šli raději do práce, ale já to vnímám jinak.

Nejprve bych začala tím, co mi škola dala. Je jasné, že mi dala spoustu znalostí, které využiji jak v životě, tak i v oboru samotném. Avšak to, co mi dala nejvíc, jsou zkušenosti. Díky možnostem naší praxe si můžu vyzkoušet pracovat s různými lidmi a s různými věkovými kategoriemi. Tak mnoho druhů praxe nenabízí žádná jiná škola, většinou si praxi hledáte sami, a pokud vám ji najde škola, tak jste pořád na jednom místě. Ale u nás se to střídá a za to jsem škole vděčná, můžu se tak lépe rozhodnout, co chci v budoucnu dělat.

A co mi škola vzala? Určitě čas. Už nemůžu trávit tolik času s kamarády, být jen doma, koukat se na seriály a flákat se. Je potřeba se učit. Každý den píšeme písemky, takže se musím učit opravdu hodně. Taky mi škola letos vzala možnost vydělávat si. Celou střední jsem byla zvyklá chodit alespoň 2x týdně do práce, abych "přežila", tento rok už to časově nezvládám.

Závěrem bych tedy řekla, že mi rozhodně dala víc, než vzala. Zkušenosti se budou hodit vždycky a nikdo mi je nikdy nevezme.

Linda Kovářová, 4. C

Jsem na této škole už šestým rokem kvůli ztíženému zdravotnímu stavu, a přesto mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem usedla 3. září 2013 do lavice a líce se mi červenaly studem, neboť mě čekalo něco zcela nového a všude kolem mne seděli mí noví spolužáci. Velmi rychle mi přirostla k srdci řada učitelů a ti mi také dali spoustu rad do života. Myslím si, že každý z nás sem jednou přijde jako taková modelovací hmota téměř bez tvaru a za ty čtyři roky z nás vzniknou díla - odrazy čtyřleté sochařské práce. Přijdeme sem jako děti s různými představami a iluzemi a odcházíme jako dospělí jedinci připravení na život a zodpovědnost, kterou s sebou nese. Každý z nás zde zažije mnoho radosti, ale také zklamání. Pochopíme, že naše školní výsledky jsou jenom naše budoucnost a naše morálka taktéž. Vyjasníme si, co vlastně od života očekáváme, a najdeme sami sebe. Ona to není pouze škola jako taková. Nedává nám pouze vzdělání a připravenost pro budoucí povolání. Je to hlavně škola života, a když se ohlédnu zpátky, jsem velice

vděčna za všechny ty lekce, co mi dala.

A co bude dál? Tak především je před námi ta nejtěžší zkouška vyhodnocující celé ty roky - maturita. Při pomyšlení na to, jak rychle se blíží a jak málo času nám zbývá, se mi dělá mírně nevolno, nervy působí. Jednou stranou mince je naše připravenost, druhou naše štěstí a psychická odolnost. Někteří z nás si nevěří a myslí si, že to nezvládnou. Jiní jsou slepě přesvědčeni, že to mají v kapse a není třeba pro to dělat více, než si odsedět těch pár hodin denně ve škole. Já se bojím, a přesto z celého srdce doufám, že se mi podaří uspět, a to snad již při prvním pokusu. A pokud ano, rozhodně chci pokračovat. dál. Kam? Paradoxně budu celý život tam, kde jsem začala - ve škole. Chci se přihlásit na pedagogickou fakultu se zaměřením na anglický jazyk. Je to něco, co mě baví a naplňuje celé roky, a doufám, že se mi ta dřina, kterou jsem do zdokonalování se v tomto jazyce dala, jednou vrátí. Třeba budu jednou stát v čele třídy a v lavicích budou stejně nervózní děti, nejisté, co je čeká, tak jako jsem seděla já. A snad se budu moci snažit jim to usnadnit a zpříjemnit, aby i oni se jednou ohlédli zpět a řekli, že jim škola víc dala, než vzala.

Eliška Uková, 4. C

Jednou z nejdůležitějších věcí, co mi škola dává, je vzdělání. Protože co je dnes člověk bez vzdělání? Bez něj bych si v budoucnu nemohla najít dobré povolání. Myslím si ale, že škola mi nabízí leckdy i takové vzdělání, které úplně nevyužiju. Na jednu stranu je dobré, že mi rozšiřuje obzory, ale spoustu věcí ve skutečném životě potřebovat nebudu. Dále mi škola dává přátele, bez kterých bych si svůj život už nedokázala představit.

A co mi škola bere? Ze všeho nejvíc asi volný čas, který bych nejraději trávila jinak než učením. Každé ráno musím vstávat kolem šesté, někdy i dříve, a vrátím se až odpoledne, často tak unavená, že bych si nejraději lehla do postele. Ale nemůžu, protože se musím připravit na další den, naučit se na testy, připravit referáty, udělat úkoly. Často mi bere i dobrou náladu a chuť do života, hlavně při hodinách některých učitelů, které moc nemám v lásce, naopak někteří učitelé jsou mi sympatičtí a nedokázala bych si bez nich vyučování představit.

Škola mi toho hodně dává a bere, ale myslím, že to kladné převažuje. Proto jsem přesvědčena, že škola není tak špatná, jak se o ní říká, a ráda se do ní vracím.

Alena Niesnerová, 4. C

foto: Na praxi. http://www.zdrskolafm.cz/fotogalerie?id=16