http://komunikaceav21.cz/strategie-av21/

ROZHOVOR S ABSOLVENTEM Petr Šolc: „Jeden z největších úspěchů je publikace o genech v časopise Current Biology."

Do tajů mikroskopie, existence zdravé i poškozené DNA, života buněk ve zdraví i nemoci naše myšlenky ponořil a mnohé nám objasnil náš bývalý student RNDr. Petr Šolc, Ph. D., který je vedoucím Laboratoře integrity DNA v Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR. V rámci programu Qualitas, který je součástí Strategie AV21 nám populárně naučnou formou přiblížil žhavá témata biomedicíny.

V podzimních měsících se konaly dvě přednášky, jedna pro naše studenty, jedna pro veřejnost. Petr nám dovolil zeptat se ho na pár věcí, které nás zajímaly.

Proč jste si vybral studium Přírodovědné fakulty, rozhodoval jste se z více škol?

Proč přírodovědu? Biologie a celkově přírodní vědy mě bavily už dlouho. Dříve mě to táhlo spíš k ekologii, takže jsem chtěl dělat ekologii lesa, dokonce jsem rok studoval lesnickou fakultu, ale nakonec jsem usoudil, že ta buněčná úroveň bude zajímavá, takže jsem přešel. V principu jsem se pořád rozhodoval mezi ekologií, biologií a medicínou.

Myslíte si, že by Vám studium medicíny také poskytlo dostatek informací pro vaši současnou práci?

Ano, dá se to dělat, lidé to dělávají. Když to někdo zvládne, tak je to perfektní kombinace. Máte totiž přehled, jaké jsou reálné klinické problémy, a když potom můžete jít až na tu buněčnou úroveň, tak z toho můžou vzniknout skvělé věci. Nicméně je to hodně náročné, protože vy vlastně studujete medicínu a do toho si musíte doplnit tu buněčnou biologii. Lidé to potom často dělávají tak, že studují medicínu a doktorát si potom udělají na přírodovědecké fakultě nebo i na lékařské fakultě, tam je pak doktorské studium třeba buněčná a vývojová biologie. Ono je to ale potom hodně náročný, část těch lidí potom dělá jen výzkum, že si ani neudělá atestace, takže nemůžou pak reálně léčit. Pak je taková hrstka, která to zvládne. Udělají si atestace, takže fungují pak třeba ve fakultní nemocnici a zároveň dělají perfektní výzkum na buněčné úrovni a i na zvířecích modelech - na myších a podobně. A to jsou lidi, kteří tomu chtějí obětovat všechen svůj čas. To já nejsem… Mě to hrozně baví, ale mám limit. Takže jde to, dělá se to, v Americe je to poměrně časté, ale je to náročný.

Jak moc Vám zasahuje práce do volného času?

To záleží na tom, jak moc si do něj necháte zasahovat. V mém případě ne, já to striktně odděluju. Ale je hodně kolegů, které to pohltí a je to někdy na úkor rodiny, nebo nějakého volného času, odpočinku. Moji kolegové to vědí, že mně třeba nemá smysl psát e-maily nebo esemesku o víkendu. To vyřeším až v pondělí, pokud to není nějak extrémně nezbytný. Dát si limity je ale důležité u každé práce.

Pomohlo Vám při studiu vysoké školy absolvování našeho gymnázia a jak?

Já nemůžu posoudit, jaké je gymnázium teď, ale tehdy mi přišlo jako dobrá škola a přírodní vědy byly na dobré úrovni. Ta příprava byla dostačující. Navíc vlastně tehdy se tady, to jsem byl ve třetím ročníku, objevila Lenka Pořízková. Podle mě má jiný pohled na tu výuku než takový ten klasický systém, který mě nikdy nebavil, třída, řád, čeleď, rod, to všechno se mi plete doteď. A vždycky je to pak o zájmu. Vás to baví, musíte si o tom něco přečíst, ta škola je jenom začátek.

Byl jste do oboru zapálený už od začátku?

Když jsem byl na přírodovědě tak určitě, takže jsem na diplomové práci v laboratoři začal pracovat už jakoby od prváku, od druhého semestru a na první vědecké konferenci jsem byl v druháku. Takže ano.

Jaké byly Vaše začátky na vysoké škole?

Mně vyhovovalo, že na rozdíl od gymnázia, kdy chodíte do školy a pak se učíte nebo neučíte, občas se učit musí každý, což vlastně máte nalajnovaný. Na VŠ mi vyhovovalo, že teď je období přednášek, pak je asi měsíc zkouškového, takže se připravíte, ale jste víc pánem svého času. Což je obrovská výhoda, ale někteří zase tu svobodu neunesou.

Je práce ve výzkumném ústavu v Liběchově Vaše první zaměstnání a jak jste se k tomuto povolání dostal?

V Liběchově jsem já už vlastně začal dělat na ústavu živočišné biologie a genetiky během diplomky, na nějaký maličký úvazek. To se tak občas dělává. Taky se snažíme nadaným studentům dělat to, že když už u nás pracují na diplomové práci, tak aby měli něco na přilepšení, takže mají nějakou malou odměnu nebo malý úvazek. Zároveň když jsem dodělal přírodovědu a začal si dělat doktorát na univerzitě, tak od druhého ročníku jsem začal i přednášet na přírodovědecké fakultě. Takže vlastně souběžně to mám tak, že moje hlavní práce je na akademii věd, ale zároveň učím na přírodovědecké fakultě.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch v oboru?

Já to takhle neumím říct. Ale jeden z největších úspěchů je to, že se nám s kolegyní z Ameriky podařilo publikovat zajímavé věci o třech genech, jak spolu interagují a jak jsou důležité pro vývoj vajíčka v časopise Current Biology, což je na náš obor velice prestižní, to je teď novinka.

Jaké jsou vaše cíle v oboru do budoucna?

V principu je teď naše největší otázka, jak se pohlavní buňky vajíčka a potom raná embrya krátce po oplození vypořádají s tím, aby ochránila svoji DNA před různým poškozením. Samozřejmě pro vývoj jedince je to nesmírně důležité, protože když není poškozená DNA opravená hned na začátku embryonálního vývoje, tak všechny buňky toho jedince, třeba i toho dítěte tu vadu ponesou. Je jasné, že embrya musí mít velice efektivní mechanismy, jak se tomu DNA poškození bránit. Překvapivě se o nich skoro nic neví. Jak to funguje v tělních buňkách, např. v kůži, tam jsou ty mechanismy známé, ale jak to funguje v embryích se moc neví. Jediné, co se začíná objevovat, je to, že to embrya dělají úplně jinak. Takže to je takový největší cíl, zjistit, jak si buňka hlídá svou DNA.

Teď trošku z jiného soudku, jak vzpomínáte na studentská léta na gymnáziu?

Jo, bylo to pěkný období, bohužel příliš krátké. Na začátku se to nezdá, ale potom, jak se blíží ta maturita, tak se to rozjede docela rychle.

Máte na závěr pro naše čtenáře nějaký vzkaz?

Dělejte, co vás baví. Až si budete vybírat zaměstnání, tak hlavně, ať vás to baví. Jasně, že je důležité, abyste se tím uživili, ale hlavně dělejte, co vás baví.

foto: ukázka obarvených svítících chromozomů při dělení jádra (L. Pořízková)