Poezie

 

Jan Hnátek: Anticivilismus

Jaká to krása ten dnešní svět,

moderních vymožeností plný,

Jiný bral by to všechno hned,

ale já asi jsem trochu jiný.

Jsem snad jediný kdo místo facebooku,

chytl by raději někoho za ruku?

A kdo místo, jízdy metrem,

toulal se raději napříč světem?

K čemu mít metrovou televizi,

když o životě mám jistou vizi?

Jak na záda hodím krosnu,

netuše, kde dnes v noci usnu.

Nač pro něco protestovat,

když sami lidé neumí se chovat?

Lepší na kolo se jít projet,

než li řešit Zemanův projev.

Proč se dřít jako blázen

a peníze do polštáře zašívat.

Raději opustme nohama zem

a začněme si užívat.

Komu je láska nepotřebnou

a raději má majetek a moc,

ten nerozuměl by si se mnou

a jen stěží lze mu pomoct.

Jaká to hrůza ten dnešní svět

neosobní a chladu plný,

já osobně měnil bych hned,

za jakýkoli jiný.

Matěj Štěrba: Existence

Existence člověka.

Existence duše.

Jak od zrezivělé kuše

jizva pravěká.

Rozpadá se vdál.

Do hlubin se propadá.

I ve vodě uvadá.

Vítr ji roztrhala.

V čem je smysl života?

Kam se poděla krása?

Snad v drogách a pití?

Ve večerech, kdy jsme zlití?

To mi nervy drásá.

Jsme sami sebou zabiti.

Temný stín

Obloha krásná, bez mraků

a přesto plna prachu.

Jeskyně bez saní a draků,

ale přesto plné strachu.

Ať se hneš kamkoli,

on tě stejnak dožene.

Můžeš udělat cokoli,

avšak z pohodlí tě vždy vyžene.

Kde jsou ty časy,

po kterých se ti stýská?

Slyšíš jen jeho hlasy

v temnotě, která je mu tak blízká.

Být jím svázán,

nemoci sundat okovy.

Dusot koní,

cítit jejich podkovy.

Bičován svými prohřešky.

Do pekla jíti pěšky.

Duši a srdce zaprodat.

Jen ve snech šťastný být.

Osud a smrt provokovat.

Nemít už kam jít.

Tohle vše znáš.

A i když víš,

že změnit to moc máš,

přesto stále trpíš.

V bolesti a utrpení

smysl života vidíš.

Jsi sám sebou znechucený.

Sám za sebe se stydíš.

Cesta dlouhá ještě bude.

Ne každý si poklidně zemřít zaslouží.

Nikdo s tebou nepude.

Jen on - za tebou se plouží.

Vašek Podlešák: Jeřáb

Nad střechy pne se rudý prst,

kará láká, pod ním čeká smrt.

Já už tam umřel a znovu se zrodil,

pro nový život, ten straý dolu hodil.

Noční obloha

At vane vitr, at zebe mraz,

vždyť na světě je tolik krás.

Hvězdy ty perly a klenoty,

ztracene v temnovtach samoty

David Singl: Variace na školní docházku

Už nechci učit se nic více,

dým z cigaret kurví nám plíce,

v sešitu serou matice,

Kubu, co chlastá víno z krabice.

Škola je jako zrádná loď,

která pozřela kapitána,

maturantům se třesou ruce

a bojí se, že zvoní hrana.

Škola a před ní bolest z probuzení,

to včera byl třídní sjezd,

šumák je útěk do vězení,

dalšího děla strašlivá zvěst.

úkoly horší než neštovice,

na školním dvoře stopy po včejerší blitce

Škola a chyby v gramatice,

objeví se po večerní pitce,