foto: Bazar knih

Zažít Malgym jinak

Zažít svou školu jinak. Neříkejte, že jste o tom nikdy nesnili, když jste třeba zrovna seděli v lavici a výuka vás buď prostě nebavila, nebo jste se snažili najít odpověď na otázku, proč v té lavici vůbec sedíte. Pokud to tak je, tak jste měli v pátek 14. a sobotu 15. možnost učinit tento sen realitou.V čem to ale vlastně spočívalo? Bylo to vcelku prosté, jakémukoli studentu nebo učiteli stačilo přijít s nápadem, co by se dalo zorganizovat, říct o tom koordinátorům, vyhradit si učebnu a svůj nápad uskutečnit. Co se tedy vše konalo?

Pátek byl nabitější organizovanými akcemi, které navazovaly takřka plynule na konec výuky. Celé to odstartoval blešák Jeho organizátorky se zprvu bály, že nepřijde dost lidí, nebo že přijdou, ale budou si chtít oblečení jen jednostranně odnášet, ne přinášet. Po rozestavění stolů a vyskládání jednotlivých kousků se však jejich obavy rozplynuly. V učebně 21 prý panovala družná atmosféra, vše bylo zadarmo a skoro každý nakonec prý s něčím odešel. To málo, co zbylo, půjde na charitu. Jedna z hlavních organizátorek a současná oktavánka Maruška Šantrochová nám radí, abychom tuto bohulibou činnost organizovali i příští rok. Díky za letošek.

Další akcí, která probíhala permanentně, bylo promítání starých happeningových vystoupení. Díkybohu, že se každoročně natáčí - zapátrejte v paměti, jaké povedené hlášky a scénky se za ta léta urodily, a myslím, že tu kopu srandy si dokážete celkem živě představit. Komorní atmosféra v polopotemnělé učebně číslo 12 uvolnění ještě stupňovala.

Co se ale vytasilo s atmosférou ještě mnohem komornější, bylo promítání Vorlova filmu Kamenný most odpoledne v hudebně. Nicméně myslím, že nikomu z těch několika přítomných to nepřipadalo nijak extra na škodu. Snímek rozhodně doporučuju.

Mimochodem, znáte Českou středoškolskou unii, tedy velmi významnou organizaci, která zastupuje nás, středoškoláky, a hájí naše zájmy například na sezeních v poslanecké sněmovně nebo při dialozích se zástupci ministerstva školství? Pokud ne, anebo pokud jste se o ní chtěli jen dozvědět něco víc, příležitost byla taktéž v pátek 14., kdy k nám do školy dorazil člen jejího předsednictva, Viktor Schilke, a o tom, co by se dalo na českých středních školách změnit k lepšímu (a že toho není málo), debatoval s každým, kdo si našel čas.

Navečer nastala pro nás organizátory chvíle oddechu. První jídlo od oběda. Třetí kafe od oběda. Co ale následovalo, byly přípravy na zlatý hřeb večera, hlavní tahák celého Zažít MALGYM jinak, totiž na letní kino na terase školy. Musím se pochlubit, jednalo se o historicky první letní kino na naší terase a zároveň v rámci všech období, kdy na Malgymu nějaký filmový klub fungoval. Na programu byl oddechový snímek Rozpuštěný a vypuštěný od tvůrčí skupiny pražských Cimrmanologů. Nebylo to ale standardní letní kino, jaké v letních měsících v Praze potkáte leckde. Jen považte, dívat se na plátno zavěšené na školníkovy štafle, které jsou stabilizovány dvěma slunečníky, a celá tato bizardní konstrukce na panoramatu nasvíceného chrámu svatého Mikuláše a Hradčan, na to nenarazíte nikde. A co víc, nechci sice předbíhat, ale předběžně plánujeme letní kino ještě letos zorganizovat, než přijde zima, tak nám držte palce, sledujte Facebook Filmového klubu a případně dorazte ;)

Co bych ale k tomuto promítání nechtěl opomenout poznamenat, je obrovské poděkování paní profesorce Kozákové, která souhlasila, že s námi svůj volný páteční večer na terase stráví ve funkci oficiálního dozoru, bez kterého bychom vůbec něco takového nemohli zorganizovat. K tomu bych rovnou chtěl moc poděkovat i všem ostatním učitelům, kteří se na dozorech podíleli v průběhu celé akce. Za organizační tým - DĚKUJEME!

Tím tedy skončil páteční program. Ve 22 již byla škola zhasnuta, zamčena, zcela opuštěna.

Na druhý den se ale měla opět otevřít, tentokrát dokonce už nejen pro studenty a přátele školy, ale pro široširou veřejnost. Jak to probíhalo? Velmi stručně - velmi uvolněně. Škola byla zkrátka přístupná, nekladoucí žádné překážky, nesvazující. Příjemná změna. Kroky takřka každého s většími či menšími oklikami vedly k permanentně otevřené terase, kde návštěvníka mohla čekat neustále přítomná příjemná a veselá společnost, krásné výhledy, které i nám, studentům, bohužel zůstávaly až donedávna takřka nepřístupné. Cestou zavadil i o bazar knih, konající se před vstupem do knihovny. Princip byl celkem jednoduchý, staré vyřazené výtisky z knihovny byly vyskládány na stoly předsunuté z učebny 54, na nichž si je mohl každý ve větší či menší rychlosti projít a pokud usoudil, že některý z oněch výtisků by posloužil lépe jemu než koši, hodil pětikačku do kartonové krabičky a kniha našla svůj adoptivní domov v jeho příručním zavazadle, nebo, pokud kupujícího chytl záchvat entusiasmu, rovnou v jeho ruce.

Na terase samotné pak bylo živo. Díky spolužákům, ale i „cizím“ lidem. Od jednoho takového „cizího“ páru jsme se dozvěděli, že na Malgymu taky studovali, že maturovali v roce 2004, že naše současná profesorka na mateřské paní Peterková byla toho času jejich spolužačkou v ročníku a že je dobře, že tu děláme takové „opičárny“ (tím mysleli Zažít MALGYM jinak). To potěší, vážně.

Slunce se začalo pomalu sklánět k obzoru a my odstartovali úklid. Moc toho naštěstí nebylo, v sedm hodin byla škola uzavřena a připravovala se na pondělní ráno, tak jako každý z nás. Ještě jsme se šli podívat na zpívání Josefčat, tedy na školní sbor Josef a na promítání Barona Prášila před kino U Hradeb. Tady všemožné akce pořádali naši kolegové ze Zažít město jinak v Mostecké. Vyklidněné posezení v Roeselovi se stalo lesklou třešničkou na konci večera.

Myslím, že i přes ne zcela zvládnutou propagaci byl první ročník akce vcelku povedeným a zábavným narušením běžné rutiny. A k tomu máme spoustu zkušeností a podnětů do příštích let, takže se určitě těšte za rok a díky všem, kteří dorazili už letos.

foto: Letní kino před promítáním