foto: T. Z.

Nejlepší noc na světě 6.B

Když nám pan učitel oznámil, že budeme spát ve škole, málem jsme se radostí pominuli. Začali jsme plánovat, domlouvat a organizovat, no prostě jsme se do příprav zakousli, jako policejní pes do figuranta na cvičáku. Kolem šesté večer jsme se začali scházet před naším pavilonem. Zásoby jídla jsme měli tak na měsíc a pití od džusů až po malinovky nepočítaně. Popravdě to byl docela vtipný pohled, jak se dvanáctileté děti prohýbají pod tunou sladkostí, dek a karimatek. Na tak úžasné akci snad už chybělo jen jediné… pizza! Tu jsme objednávali po tunách. Trvalo asi hodinu a půl než nám těch přibližně dvacet pizz přivezli. To už jsme hladem šilhali, ale ani za zlaté prasátko jsme si k večeři nechtěli dát nic jiného než vysněnou pizzu. Konečně nám zazvonil mobil, že si pro tu zásilku máme dojít. Řítili jsme se rychlostí závodního Ferrari k autu, které se pod obrovskou spoustou pizz naklánělo na bok. Kluci přebrali náklad a my jsme jim šli otevřít branku. Když jsme se konečně usadili a otevřeli krabice, ovanula nás vůně šunky. Ze začátku jsme měli každý svou pizzu, ale postupem času už si každý bral nevědomky ze sousedovy krabice. Nikomu to ale nevadilo, jelikož jsme byli zabraní do úžasné hry. Někdo tomu říká flaška, ale my jsme to pojali jako dávání úkolů apod. Zhruba po hodině pro nás přišel pan učitel, že se jde pouštět film (přesněji řečeno horor). To bylo něco pro nás! Učebna byla narvaná natěšenými, trochu vystrašenými fanoušky hororových příběhů. Jakmile film začal, tiskli jsme se k sobě ve víře, že nás nikdo nezadáví či nepřiškrtí, když budeme s někým. Sem tam se ozvalo zaječení, sem tam i věta: JÁ SE BOJIM! Přesto jsme si film užili. Abychom se jenom nebáli, změnili jsme žánr a pustili jsme si film Osmáci nepláčou. Teď už se neozývaly výkřiky, nýbrž u slabších povah tiché vzlykání.

Film byl natolik smutný a dojemný, že nám na konci nestačily kapesníky, takže jsme smrkali do rukávů. Jelikož my si nedáme pokoj NIKDY, „skoukli“ jsme další horůrek. Poté jsme hráli různé hry, jako je třeba: Městečko Palermo, nebo Nikdy jsem. Když už nás hry omrzely, začali jsme tancovat Just Dance. Nejvíce jsme si užili písničku BUM BÁC pro tříleté děti. Když pan učitel viděl, jak se plácáme do stehen a přitom zpíváme: BÁC BÁC BUM BÁC HAŤA PAŤA ZUMBA, smál se, a bylo na něm vidět, že by se s námi také rád pustil do tance. Poté jsme si povídali a dělali různé hlouposti, např: hvězdu ve tři ráno. No prostě to byla ta NEJLEPŠÍ NOC NA SVĚTĚ! K. Kr., 6. B