Volby, jak je neznáte

 

Dokud mi nebylo 18, volby mě vlastně úplně míjely. Zaregistrovala jsem je vždycky jen díky tomu, že jsem poslušně šla s rodiči do nejbližší školy, kde byly volební místnosti pro náš okrsek. Tam jsem za plentou mámu usilovně přesvědčovala, ať tam těm Zeleným lístek hodí, přece strana s tak veselou barvou ve znaku a tak velkými balónky nemůže být špatná. Samozřejmě, že postupem času přestaly o preferenci rozhodovat tvary a barvy balónků, šlo to od propisek přes bonbóny a odznáčky, až nakonec a konečně mě začaly zajímat i ty nudné a klouzavé letáky, které k tomu brigádníci u stánků přidávali.

Když jsem dosáhla plnoletosti, šťastnou náhodou se mi kromě volebního práva naskytla i možnost přivydělat si ve volební komisi. Spousta kamarádů se divila: „Počkej, já jsem myslel, že v těhletěch komisích sedí jenom starý báby?“ a hodně z nich taky netušilo, co vlastně ta „volební komisařka“dělá. Z dětství jsem si pamatovala, že vždy, když jsme vešli do volební místnosti, tak polovina

(z většinou postarších lidí sedících u podlouhlého stolu) spěšně zandávala rohlík s paštikou či kus uheráku do tašek a zbytek sotva vzhlédl od časopisů a knih skrývaných pod hranou stolu. Zamyslela jsem se nad tím, znělo to vlastně jako taková ideální práce!

Samozřejmě jsem byla hned na začátku vyvedena z omylu, činnost člena volební komise se neskládá z jezení a čtení, sem tam nějaké zkontrolované občanky a pak nechat lístky na pospas jejich osudu a hurá domů. Před zahájením voleb musí komise připravit stoly, seznamy, setřídit volební lístky a postavit plenty, za nimiž lidé dávají svůj hlas do obálky. Pravda, v průběhu samotných voleb člověk několik hodin jenom sedí a odškrtává příchozí osoby, takže se občas na ten mobil kouknout může. Ovšem voliči dost často obstarají lepší zábavu než cokoliv, co byste mohli vidět na internetu. S čím vším se můžeme setkat ve volebních místnostech?

Polovina voličů nepřinese volební lístky. Třetina z nich se dušuje, že je do schránky nedostala, Česká pošta asi někde musela udělat chybu. Přestože všichni ostatní z jejich vchodu modrou obálku s lístky dostali. Záhada. Od každého desátého člověka si vyslechneme cennou radu, že by lístky poštou vůbec chodit neměly, stačí je přeci dostat na místě. Jako by na tom naše malá komise pro okrsek 5080 mohla něco změnit. Pár ekologů se nechá slyšet, že ničíme pralesy zbytečně, když by klidně mohly být elektronické volby. Završí to postarší paní, která nám oznámí, že za komunistů to bylo všechno lehčí.

Tři lidé se nás přijdou rozpačitě zeptat, jestli je pravda, že když chtějí dát hlas Zemanovi, stačí vhodit do urny prázdnou obálku. „Na Facebooku psali, že současný prezident postupuje automaticky do druhého kola,“ vysvětluje asi dvacetiletá dívka s velkým černým kloboukem, „Ne že by to teda byl můj případ, jen mě to zajímá,“ dodává spěšně. Stojí nás hodně velké přemáhání tenhle nesmysl slečně neodsouhlasit, nakonec se vysvětlování statečně chopí předsedkyně.

Nejméně třikrát musíme hlasitě napomínat dvojci matka-dcera, která i přes výslovný zákaz ve volebním řádu vlezla za zástěnu společně, a vede tam poslední předválečnou poradu. Všichni přítomní se tedy dozvídají, že Hilšer je sice fešák, ale asi dají hlas Topolánkovi, protože jeho volební spot vypadal jako úsek z Hollywoodského filmu.

Slyšíme cvakavý zvuk vycházející zpoza plenty. Za chvíli se ve vzduchu objeví i mobil, když si paní s pejskem v kabelce fotí selfíčko. #právěuvoleb?

Někdo je za zástěnou podezřele dlouho. Hrabání v tašce, škrábavé zvuky a tichý smích. Onen volič potom s úsměvem vloží svůj hlas do urny a s přáním hezkého dne se vytratí. Později při počítání nalézáme v obálce popsaný lístek. Ve slušné interpretaci zní vzkaz asi takto: „Na volby vám kašlu.“ Vůbec nám tedy není jasné, že tento lístek napsal pan Novák z Lipové ulice, 3. vchod.

To náročné však přichází až v sobotu po odbití druhé hodiny odpolední, kdy se uzavírají volební místnosti. Přichází vysypání obsahu uren, počítání obálek, třídění a sčítání hlasů. Jakmile jakýkoliv součet nesedí, začíná se znovu od začátku. Může to trvat 60 minut, stejně tak to ale může zabrat 4 hodiny. Když už konečně vše sedí, můžeme se z poloviny radovat. Ještě se to ale musí odvézt na příslušný úřad, kde to schválí a zapíší. My zatím napjatě čekáme, jestli se náhodou neobjeví nějaká chybička, a celý pytel obálek a hlasů nám bude vrácen na přepočítání. Na mobilech sledujeme narůstající procenta pro kandidáty. Když nám zavolají, že je vše v pořádku, alespoň trochu se nám uleví. Pak už jen sedíme doma u obrazovek a pozorujeme oslavy ve vítězném štábu.

Ať se nám to líbí nebo ne, koho jsme si zvolili, toho na Hradě máme.