foto: Zlodějka knih

Zlodějka knih

 

Liesel Memingerová se za druhé světové války stěhuje k nové rodině. Cestou vlakem jí zemře bratr.

Napsal: Markus Zusak

Žánr: Historický román

Nakladatelství: Argo

Rok vydání (ČR): 2007

Původní název: The Book Thief

Počet stran: 526

Shrnutí děje: Leisel poprvé ukradla knížku, když jí bylo deset let. Vypadla z kapsy hrobařovi, který pohřbíval mrtvolu jejího bratra. Tehdy ještě nevěděla, že se jedná o Hrobařovu rukověť, protože neuměla číst. To se změnilo brzy poté, co se nastěhovala k novým rodičům. Spolu se svým adoptivním otcem se učila číst a psát ve sklepě nového domova. Ve škole se jí noví spolužáci za negramotnost posmívali. Všichni až na jednoho. S Rudym se spřátelila a rychle se z nich stali nejlepší kamarádi. Hrávali spolu fotbal a občas kradli jídlo. Mohlo by to být normální dětství, kdyby se neodehrávalo za druhé světové války v Německu. Do života zlodějky knih přibyly od jejího příjezdu nejen další knihy (některé dostala, jiné ukradla) a nový přítel pod rodinnou střechou, ale i strastiplná zkušenost války, strachu o sebe i o druhé, láska a nenávist ke slovům a vědomí toho, že nikdy nemůžete vědět, zda jsou vaše rozhodnutí a činy správné.

Můj názor: Existují asi jen dva názory na tuto knihu - názor těch, kteří ji pochopí, přijde jim chytlavá a zamilují si ji, a poté jsou tu ti, kteří tvrdí, že je složitá, zmatená a špatně se čte. Některým lidem nevyhovovala vypravěčka, která mně připadala naprosto dokonalá - Smrt. Příběh je prokládán jejími myšlenkami, občas prozradí, co se stane dál, což mi vlastně ani moc nevadilo, k příběhu to svým způsobem patřilo.

Všechny postavy jsem si oblíbila hned od začátku - zajímavou Liesel, vtipného Rudyho, naoko bezcitnou adoptivní matku a úžasného tátu.

Zlodějka knih je krásný příběh s barvitými popisy, který mě po přečtení nezasáhl - rozcupoval mě na kousky, které jsem dosud neslepila. Nedokážu o Liesel a jejím osudu přestat přemýšlet, nedokážu číst jiné knížky.

Dočetla jsem knihu. Zavřela jsem ji, z očí mi tekly slzy a přemýšlela jsem nad tím, jaké to bylo smutně krásné.

Co více bych mohla od knihy chtít?

Je to moje nejoblíbenější knížka, hodnotím ji sto procenty.

V roce 2013 byl natočen stejnojmenný film podle této knižní předlohy, který není úplně stejný, ale přesto je podobně neobyčejný, také mě dojal k slzám.

foto: Zlodějka knih