foto: Talent nepotřebuješ, stačí dřina...

Gymnastika - slzy, nebo smích?

Moderní gymnastika, sport, který připadá spoustě lidí na pohled krásný. Málokdo si ale umí představit, kolik těžké práce se skrývá za zdánlivě bezstarostnými úsměvy těch, které se odhodlají k tomu, aby celé porotě a všem divákům ukázaly, kolik talentu se v nich schovává.

Aneta Ježová, studentka třídy kvinta A a závodnice týmu Ideastav Chodov, o tom určitě ví své.

Jaké byly tvoje sportovní začátky?

Moje začátky byly jednoduché. Moje mamka i sestra dělaly gymnastiku, takže bylo jasné, na jaký sport půjdu jako první.

Co máš na gymnastice nejradši?

Asi překvapivě mám nejvíce ráda zrovna tréninky. Protože když si pak vybavíte po závodech tu dřinu a úsilí, které jste do toho dali, tak máte úžasný pocit, který jindy nezažijete.

Jsou tréninky hodně náročné?

To asi ani nejde popsat. Zkuste si jen představit trénink každý den, i v sobotu. Doplňte k tomu dobu tréninku, většinou tak 3-4 hodiny denně (někdy i celodenní šestihodinové tréninky) a zapomeňte na jarní prázdniny, Velikonoce a poslední měsíc letních prázdnin.

Když se ohlédneš zpátky, přišly ti začátky těžké?

Byly hodně těžké. Já nejsem bohužel jedna z těch, která se narodila s dispozicemi a talentem, takže dostat se alespoň tam, kde jsem teď bylo pro mě opravdu náročné.

Jak moc tvrdé požadavky jsou na vás kladeny od trenérů a tak?

Mezi asi nejtvrdší a zároveň nejméně oblíbený požadavek určitě patří váha a s ní spjatá postava. Na koberec na závodech nemůže nastoupit "tlustá" holka. Takže to se určitě hodně hlídá.

Chtěla bys třeba zkusit jet trénovat do země, jako je Rusko, kde je světová gymnastická špička?

Určitě! Kdyby mi to někdo nabídl, tak neváhám a hned jedu. I když vím, že bych tam asi moc nezazářila, tak bych udělala cokoliv, abych mohla aspoň den trénovat s těma nejlepšíma!

Jaké jsou tvé největší úspěchy? A jaké největší sny, co se gymnastiky týče?

Můj největší úspěch jsou asi dva tituly mistryně České republiky v letech 2011 a 2012. A co se snů týče, tak bych někdy chtěla závodit na mistrovství Evropy, ale to už se mi asi nepoštěstí, protože už v blízkých letech plánuji skončit s gymnastikou.

Neštve tě někdy, jak je gymnastika subjektivní?

Štve! A poměrně dost často. Ale je to daň za to, že je to tak krásný sport.

Které náčiní je tvoje nejoblíbenější nebo cvičíš raději bez?

Moje nejoblíbenější náčiní bylo, je a vždy bude švihadlo. Bohužel už s ním ale nezávodím, protože do starších kategorií se sestava se švihadlem nedává.

Nejdřív škola, nebo gymnastika?

Gymnastika 100%!

Jaký je to pocit stát na ploše a čekat na pípnutí hudby?

To je moment, kdy vám buší srdce tak, že ho i slyšíte, a potí se vám ruce, div že vám z nich nekape. Ale v hlavě nemáte ani jednu myšlenku. Soustředíte se jen na sebe a na každý svůj pohyb, co přijde.

Máš občas chuť s gymnastikou prostě praštit?

Dřív jsem to mívala často, ale teď, když vím, že už to dlouho dělat nebudu, tak si užívám každý trénink a snažím se ze sebe vydat všechno, abych pak mohla vzpomínat.

Proč je pro tebe gymnastika tak srdeční záležitostí?

Když něco děláte 13 let, tak vám to přiroste k srdci. Dost často se mě ptají, proč to dělám, proč furt chodím na tréninky a jestli za to dostávám zaplaceno. Dělám to, protože je to celý můj život, a chodím na tréninky proto, že mě nebaví sedět doma, chci něco dělat, dělat to naplno a obětovat tomu vše, co mám. Nechci být tou obyčejnou tuctovou holkou. A peníze? Ani bych je za to nechtěla. Sportuji, protože mě to baví a miluju to, a ne proto, že mně za to někdo platí.