ilustrace: Rajchlová Alžběta absolvent

Seď, mlč, nehlaš se!

 

Blíží se konec našeho pobytu v Josefské, a tak jsme se rozhodli zeptat se na pár věcí našeho třídního Jana Rychtra. Ten mimochodem ze školy také odchází.

Jaké bylo vaše vysněné povolání, když jste byl malý?

Nevzpomínám si, jestli jsem chtěl být kosmonaut, nebo popelář. První povolání, na které si pamatuju, jsem maloval při výtvarné výchově. Byl to kuchař.

Proč jste se rozhodl, že budete učit zrovna matematiku a tělesnou výchovu?

Jelikož jsem měl v mládí výrazné vzory v okolí. Teta učila matematiku. Bavilo mě opravovat její testy. Opravovat znamenalo, že jsem měl výsledky a dělal fajfčičky, jestli je to dobře, nebo ne. A hlavně potom na gymnáziu jsem měl výborného pana učitele, ten mě k tomu přitáhl. A tělesná výchova? Pocházím ze sportovní rodiny a zase na základní škole jsme měli perfektního tělocvikáře.

Vy rád sportujete, zdá se mi, že nejraději jezdíte na kole. Co děláte ale v zimě?

Tak neřekl bych, že nejradši jezdím na kole. Začal jsem jezdit i díky panu kolegovi Pěknému, jelikož jsem si říkal, že on jezdí i v zimě a v nepřízni počasí. Ušetří se tím taky čas, nasbírají nějaké endorfiny. Když je ledovka, tak se snažím nejezdit. A to pak chodím s kamarádem na squash a pokud to není moc výrazná ledovka, tak se snažím i běhat, takže asi tyhle dva hlavní sporty. A samozřejmě mám rád bruslení, lyžování, běžkování.

Vy se hodně řídíte školním řádem, ale všechny by zajímalo, jestli jste byl jako žák spíš ten zlobivější, nebo jestli jste byl andílek třídy?

Byl jsem vždy ten andílek. Nepamatuji si, že bych měl nějaké výrazné kázeňské nedostatky, jelikož na základní škole pracovala moje maminka, ne jako učitelka, ale jako vychovatelka v družině. Takže pokud bych něco provedl, hnedka bych to slíznul. A asi jsem to neměl ani zapotřebí. Když už jsem něco provedl, tak jsem se to snažil zamaskovat, takže byl jsem vždy pečlivý a vyžaduji to i po svých žácích i kolezích.

Vy jste byl třídním učitelem na gymnáziu a teď máte základní školu. Je mezi tím nějaký rozdíl?

Je mezi tím velký rozdíl. Předtím jsem měl hodně zkušeností spíše z té střední školy, to znamená věkově 15 – 19 a tam je samostatnost žáků mnohem vyšší. Problémy jsou s nimi specifické: pozdní příchody a nechození do školy. Což na té základní škole od šestky do osmičky tolik není. Vy jste zase nepozornější, zapomínáte žákovské knížky a pomůcky. Musím více komunikovat se zákonnými zástupci a všechno vždy pečlivě sdělovat. Kdežto u těch starších ročníků je trochu jistější, že domů donesou vše i správné informace.

Teď je novinka, že budete od září ředitelovat na nové škole, respektive do funkce nastupujete od 1.7. , tak jak si představujete ideální školu ?

Tak myslím si, že ideální škola neexistuje. Jsou jedinci, kteří pár školami prošli, a pak si zkusili zřídit nějakou svoji soukromou. Což asi jedna z cest je. Dotáhnout ji někam na pomyslný vrchol, na nějaký vrchol žebříčku (ač takové ty žebříčky škol se moc často nevyskytují, aby právě třeba nebyly nějak ty méně dobré diskriminovány, ale pokud se člověk podívá na výsledky třeba maturitních testů, tak tam možná člověk najde stále se opakující top školy). Takže ideální škola je obdobná jako ideál krásy, taky to člověk hned nenalezne, ale musí se tomu postupnými krůčky blížit. Domnívám se, že všude je něco, co funguje lépe a něco hůře, a samozřejmě ne všude jde nastavit všechno tak, jak by si člověk představoval. Jsou určité limity, buď prostorové, což třeba tady na naší škole vidím (na tělesnou výchovu už toho mnohem více zařídit nejde, bohužel žádný atletický ovál tady vybudovat nemůžeme). Zase to materiální vybavení je tady úplně super.

Takže je třeba něco, co byste změnil na naší škole?

No na naší škole bych toho změnil hodně. Hodně nemyslím, že je spoustu věcí špatně, ale spíše bych určitě šel cestou ne takového vašeho pohodlí. To znamená, když jsme u toho školního řádu a přezouvání, tak rozhodně bych více dbal na dodržování toho řádu, když už byl vytvořen a několikrát upraven, tak aby opravdu bylo jasno, co je povoleno a co je lehce za hranicí. A to, že bych vyměnil pár žáků a případně i kolegů je asi samozřejmé.

(pokračování na straně 3)

(dokončení ze strany 1)

Bude se vám po něčem stýskat?

Myslím si, že když člověk odchází v dobrém, což já předpokládám, že budu, trochu se mu stýská vždycky. Já jsem tu od roku 2008. Je to zatím moje nejdelší pracovní působení na jednom místě. Vždycky si z toho člověk musí vybrat to pozitivní. Skvělé je, že škola je umístěna na Praze 1 a člověk může z kabinetu koukat na Pražský hrad. To je neskutečný zážitek. Stejně tak, když jde do školní jídelny a vidí davy turistů, kteří sem přijíždějí z různých koutů světa podívat se na Karlův most. A my ho můžeme vidět denně. To v člověku něco zanechá... A samozřejmě jsem tu poznal budoucí ženu, takže to je také plus, po kterém se mi bude stýskat, asi už nebudu hledat na jiných školách něco podobného. I po většině žáků se mi bude stýskat, ale doufám, že se nevidíme naposledy. Předpokládám, že jak to funguje, žáci se budou chtít i nadále nějak scházet a já budu vždycky rád, když mě současní nebo spíše minulí maturanti a žáci z devátých tříd někdy pozvou, abychom se společně viděli.

Jak už jste zmínil, potkal jste zde svou manželku. Jaké to je s ní sdílet jedno pracoviště nebo u vás dokonce kabinet?

Je to úplně úžasné a vřele to všem doporučuji. Zvlášť, když jsme na stejné úrovni, to znamená učitel, učitel. Většina lidí, kteří nejsou v těch pedagogických kruzích, se dost diví, protože si nedovedou představit, že by se svým druhem, manželkou, manželem byli večer a ještě celý den v práci, ale ta pedagogická práce je trošičku specifická v tom, že přestávky jsou dejme tomu desetiminutové, kromě nějaké té hlavní a člověk tady neustále něco vyřizuje, takže během toho dne si můžeme maximálně říci, co budeme dělat odpoledne...Já to beru spíše jako výhodu a uvidíme samozřejmě do budoucna, myslím si že to rozhodně není tak hrozné, jak vypadá na první pohled.

Změnil se váš postoj k žákům a studentům, když se vám narodily děti?

Ano to se velmi změnilo, zde tedy musím jmenovat paní ředitelku Renatu Schejbalovou (Gymnázium Nad Štolou), která mi právě toto říkala. Já jsem byl mnohem, mnohem přísnější v začátcích svého působení. A spoustu věcí jsem samozřejmě pochopil až se svými dětmi, tím jak navštěvují už také mateřskou školu, tak vidím, že spoustu věcí nejde udělat, tak jak by si člověk představoval ideálně. A rozhodně už v některých věcech polevuji. Doufám, že to nebude do nekonečna, ale určitě se ten postoj změnil.

Teď poslední otázku, odlehčenou. Jaký je váš nejoblíbenější film a interpret?

Film je jasný, to je Americky ninja. A hudební interpret? Tak tam nevím, jestli úplně nejoblíbenější, tam by jich bylo víc, ale z těch oblíbených je DJ Bobo, Madona a z české scény to jsou Chinaski a Tomáš Klus.

ilustrace: Rajchlová Alžběta absolvent