ilustrace: Rajchlová Alžběta absolvent

Zamrzlá

Je to takový poslední záchranný bod. Když se vám všechno v životě zhroutí, můžete to taky zkusit. Stát hodiny v metru, nebo mrznout na ulici. Sledovat postavy, které se po vás ani neohlédnout. Prodávat časopis, který nikdo nečte. Uklidňuje to. Ta určitá pravidelnost v životě. Jistý smysl vašeho jinak bezcílného bloumání. Drží se ho i usměvavá prodavačka s poněkud koktavým a roztřeseným hlasem. Snad ani nedoufá, že to bude lepší. Prostě přežívá.

Jak jste se dostala k prodávání Nového prostoru? Tak ddddostala jsem se do problémů, tak ňák se člověk živit musel. Tak sem ppotkala jednoho prodejce. Zeptala sem se, co mam udělat, abych mohla prodávat Nový Prostor a bylo.

Jak probíhá váš normální den? Tak nnnormálně žiju, no vod rána do večera sem dá se říct v práci. A ppak jsem ráda, dyž mam čas, abych si přečetla ňákou tu knížku, nebo časopis.

Uživíte se sama? No, jo…

Jak se k vám chovají lidé, kteří kolem vás procházejí? Co si o nich myslíte? Tak ppospíchají, pospíchají…

Nezlobíte se na ně, když si Vás nevšímají? (vrtí hlavou)

A máte radost, když si pak někdo NP koupí? Jistě, to určitě.

Jak vnímá,- Najednou nás někdo přerušuje, aby si koupil NP. Nevím proč, ale udivuje mě to. Asi jsem nečekala, že si ten časopis kupuje tolik lidí, že bych mohla někdy nějakého vidět.

A jak vnímáte svátky, třeba Vánoce? Brala jste je nějak jinak než ostatní dny? No… Ttak většinou sem byla ttady.

Takže nemáte volno? No jako bbbbych chtěla, ale jjako já Vánoce neslavim.

Vy žijete pořád sama, nebo máte nějakou partu známých, s kterými se po večerech stýkáte? Nno tak to jo, občas nějaký kamarády mam. To jako jó.

A pomáhají Vám třeba zvládat Vaši situaci? Jó.

Vy tuhle práci jenom tak přežíváte, nebo se snažíte si z ní odnést i něco pozitivního do života? Nóóó nevim, co mam jjako totodle dyž má člověk roky tak najít práci už je těžší…

Jak dlouho takhle pracuje? Ále dělam přes 6 let.

A nenudí Vás to už? Tak já vždycky sem jako prodávala…

Domyslete si bílá místa v příběhu sami. I když… Co je to za příběh bez děje a zápletky? To už je jen holý život. Bez emocí. Bez smyslu. Co tedy teď? Co dál? Ne, promiňte. Nemá cenu se ptát.