Den v arabském

V minulém čísle MS jsme vám přinesli první část reportáže Samuela Bohatce o jeho dni stráveném v kompletním šedém arabském oděvu. Zde je jeho druhá část. (Kdo si chce znovu přečíst i zmíněnou úvodní část a nemá ji, může si půjčit prosincové číslo MS v naší knihovně, nebo může zajít na schoolpressclub, kde jsou všechny články z minulých čísel MS.)

Na ulici jsem se nesetkal s žádnými nadávkami, které jsem očekával, ale přeci jenom jsme v centru a zde jsou lidé na turisty zvyklí. Potkal jsem zahraniční výpravu z Malajsie, tamní ženy byly zahaleny, ty se na mě tak pozoruhodně dívaly. Prošel jsem také davem Francouzů, Korejců, bez reakce. V jídelně ovšem, s prominutím, bylo vidět, že pan kuchař i paní kuchařka jsou mírní rasisté. Náš rozhovor probíhal asi takto:

Kuchař/ka: Máte ve škole maškarní?

Já: Ne, to je tradiční arabský oděv.

Kuchař/ka: No právě, nemáš v úmyslu něco odbouchnout?

Já: To s islámem nemá nic společného.

Kuchař/ka: No, nevím. Máš jediné štěstí!

Já: Jaké?

Kuchař/ka: Dnes není vepřové.

Já: Nejsem muslim.

Kuchař/ka: Ale jsi.

To byly jediné náznaky rasismu, které jsem pochytil. Poté jsem se byl projít na Karlův most až do Karlovy ulice, kde byl jistý pracovník restaurace, který na mne začal pokřikovat arabsky jak se mám, načež jsem odpověděl, že dobře. On pokračoval, jenže já jsem mu už nerozuměl, tak jsem pádil pryč. Pak jsem ještě navštívil McDonald ‘s, to jste měli vidět, jak se na mě prodavači i zákazníci dívali. Ale nikdo neměl sebemenší narážku, bez potíží mě obsloužili a já pokračoval ještě na zastávku, zeptat se lidí, kde je Pražský hrad. Ti velice slušně, ale odmítavě ukazovali, že neví nebo nerozumí. Snad kdybych byl v jiném oděvu, dopadlo by to jinak? Až nakonec mi jedna postarší paní odpověděla.

Tím jsem považoval svůj experiment za ukončený. Musím říct, že jsem očekával hodně nadávek, možná i fyzické napadení. Ovšem lidi se ve škole i na ulici chovali téměř bez výjimky mile, někteří poněkud zdráhavě, což chápu vzhledem k tomu, co nám o islámu a Arabech podsouvají naše média. Dospěl jsem k závěru, že když se lidi setkají s někým tváří v tvář, chovají se zcela jinak, než např. v anonymitě Internetu.