ilustrace: Klaudie Holinková

Moje "zlatá" středoškolská léta

Není všechno zlato, co se třpytí. I má středoškolská studia nebyla vždy procházkou růžovým sadem. Ale stejně cenné jako zlato s nevyčíslitelnou hodnotou, byly i roky mého života strávené na střední škole, roky, na které budu ještě dlouho vzpomínat.

Představte si, že jste kousek zlaté rudy, který se vyrýžoval ze základní školy a po středoškolském procházení ohněm se z něj stane například překrásný prsten. Jako zlato prochází ohněm, aby se vyčistilo a zkvalitnila jeho ryzost, tak stejným procesem je i přechod ze základní školy na střední.

Je tento proces rychlý a snadný? Již samotnému vhození do rozpálené pece vědomostí, v níž se rozpalují mozkové závity při dolování informací, přidávají na horoucnosti zavřená okna, ústřední topení zapnuté na maximum za každého počasí a někdy i dusná atmosféra ve třídě. Při takto vysoké teplotě se původní kousek zlaté rudy roztaví a všechny nekvalitní materiály a nečistoty vyjdou na povrch. Zde nabývá zlato své ryzosti a kvality.

Poté následuje tvrdé broušení kovu a odlévání do formy. Broušení je bolestivá záležitost, ale nemůžeme se mu vyhnout na cestě k dosažení cíle. Někdy se o sebe dva kousky kovu při hádce střetnou, narážejí do sebe při nekonečných debatách, tvrdý režim brousí zlato kousek po kousku a pomalu a pomalinku mpřibližuje ten kdysi dávno kousek zlaté rudy k vysoce cennému prstenu.

Nakonec projde nyní již prsten s vysokým počtem karátů posledním protavením u maturitní zkoušky a může být připraven nabídnout svou cenu světu.