Rozhovor s panem učitelem Janem Turinským

 

Pan učitel Jan Turinský vyučuje na naší škole především dějepis, ale částečně také zeměpis a praktické činnosti. Na druhém stupni vás téměř jistě nemine. Následující rozhovor vám umožní ho poznat trochu blíže.

Jak vypadá Váš normální týden?

Moje všední dny jsou spojené s ranním vstáváním, které jsem nikdy neměl moc rád, víkendy pak většinou s cestami za rodinou nebo na akce s přáteli, v Praze se přes víkend moc nezdržuji, přes týden si ji užiji dostatečně a raději na víkend vyhledávám pobyt v přírodě.

Co Vás přivedlo k dějepisu a učení?

Od dětství mám zálibu ve vojenské historii, to se pak propojilo ve vztahu k dějepisu na základní škole, kde jsem se účastnil každý rok soutěže „Mladý historik“ a při absenci naší učitelky jsem býval pověřen, co budeme v dané hodině probírat. K velké radosti mých spolužáku, pochopitelně (smích).

Mezi mými oblíbenými předměty zůstal i přes střední školu a chtěl jsem pak historii studovat i na vysoké, ale nevyšly mi přijímací zkoušky na filozofickou fakultu, tak jsem šel na pedagogickou s tím, že budu šířit to správné povědomí o historii mezi nastupující generace a trochu bořit po léta zažité stereotypní představy, které tu máme díky komunistické totalitě nebo spisovateli Jiráskovi.

Jaké jsou Vaše záliby?

To bude na dlouhou odpověď...

Jak jsem již uvedl a většina už ví, tak je to vojenská historie, především období 18. a 19. století. Jsem členem klubu vojenské historie Nový Jičín, který se zaměřuje na naše české a moravské vojáky v rakouské armádě během napoleonských válek. Zpočátku se jedná o finančně nákladnější koníček, než se vše pořídí a ušije, ale pak už je to zajímavá zábava propojená s cestováním po různých místech u nás i v zahraničí. Takto jsem se dostal již na Maltu a několikrát do Francie nebo Itálie.

Dále je to samozřejmě rodina žijící na Moravě kousek od Brna. Sám „su“ pořád hrdým Moravákem, přestože se můj čas tady v Praze neustále prodlužuje. Praha je opravdu hezkým městem, v České republice samozřejmě druhá hned za Brnem. (smích)

Čas rád trávím samozřejmě i s přáteli, ať už s těmi, co jsem našel zde v Praze, nebo s přáteli, se kterými jsem se potkal na vysoké škole a stále spolu jezdíme na společné dovolené a i v průběhu roku vymýšlíme akce, abychom se mohli vídat, přestože jsme z různých koutů republiky.

A zvířata? Ty mám velmi rád, do budoucna bych si rád pořídil psa, až budu vědět, že na něj budu mít více času. Zbožňuji jezevčíky a také oblíbenou rasu britské královny Alžběty welsh corgi. Zatím momentálně mám doma dvě morčata pojmenovaná po oblíbených postavách ze seriálu MASH.

A nesmím zapomenout na milovanou Slavii Praha, které fandím už od studia na střední škole na Moravě a prošel jsem si jako fanoušek dobami více i méně úspěšnými, ale nikdy jsem o své volbě tohoto týmu nezapochyboval a pokud to termínová listina umožnuje, nechybím na stadionu, abych si mohl ničit nervy a hlasivky a prožívat radost a občas i smutek mezi ostatními slávisty. Fotbal je krásná hra, co vás strhne. SKS 4ever!

Jaký se Vám zdá život, jak se máte?

Děkuji za optání, já se mám výborně. Život je krásný a je především na nás, jaký si ho dokážeme udělat.

Máte pro nás nějakou historku z dob studia nebo učení?

Já byl samozřejmě vzorným žákem (smích), tudíž tu nebudu popisovat, za co jsem dostal poznámky v první třídě, důtku třídního učitele v devítce nebo ředitelskou na gymnáziu, to vůbec nestojí za řeč zmiňovat. (smích)

Na svoje žákovská a studijní léta vzpomínám rád, člověk toho může zažít opravdu spoustu, pokud je ochoten se něčeho účastnit, zapojovat se a komunikovat.

Abych uvedl alespoň jednu: Na vysoké škole jsme měli absolvovat zápočet z terénních cvičení z geografie, ale Slavie v tu dobu měla hrát otvírací zápas na tehdy novém stadionu. Zašel jsem tedy za naším panem docentem a tuto situaci mu upřímně přednesl. S upřímností nejdál dojdeš, jsem si říkal (upozorňuji, že jsem studoval v Brně a chtěl jsem do Prahy na Slavii - rivalita mezi městy, kluby). S úsměvem a prvotní poznámkou, že kdybych jel na rockový koncert, tak ok, mne nakonec uvolnil a já mohl být při otvírání našeho krásného Edenu.

Na fotografii vidíte pana učitele Turinského (druhý zeshora) jako člena maltské domobrany (červen 2018).