foto: zskomenskeho.horazdovice.cz

Nechci se učit...

Dneska to je tak, že se většina dětí nechce učit. Z nějakého důvodu nechtějí získávat nové informace a nic nového je nezajímá. Ale proč tomu tak je? Proč děti nechtějí chodit do školy?

Je pondělní ráno. Cítím úzkost. Úzkost z toho, že mám jít do školy. Do školy, kde se budu muset učit, kde mě budou hodnotit a kde musím dávat pozor. Radši bych zůstala doma, koukala na televizi a nic nedělala. Proč se mám učit? K čemu to je? Radši bych šla ven s kamarádkami, radši bych šla na Facebook. Cokoliv, jen abych se neučila. Říkám si, jak by byl život snadný, kdybych nemusela dělat domácí úkoly a chodit do školy... Přesně toto si říká určitě většina z vás každé ráno. Ale zkuste se nad tím zamyslet. Bereme učení jako věc, kterou musíme, a která je pro nás otravná. Ale proč? Proč? Člověk nikdy nedosáhl ničeho, když se neučil. Vždycky musel udělat něco pro splnění svého cíle. Naučit se něco, aby dosáhl toho čeho chce. Naučit se násobilku, tancovat nebo snad jezdit na kole. Jezdit na kole zní ve srovnání s matikou trochu snadněji, ale opět se zamyslete. Učení to je taky. A i když na tom kole teď třeba jezdit nebudeme, jednou, až to budeme potřebovat, bude se nám to zatraceně hodit. Ve škole nás nemají nutit, trápit nebo k něčemu přemlouvat. My se připravujeme na svět, který nás čeká za naším dětstvím. A tak se znovu ptám. Proč se děti nechtějí učit? Možná, že si neuvědomují, že to, co se učí, jim jednou usnadní život. Proč dětem příjde jednodušší sedět doma a koukat na televizi? Určitě to je jednodušší, ale za jakou cenu? Za takovou, že za pár let můžou jít všichni mladí kopat příkopy. A proto je škola a to, co se v ní naučíme, tak důležité. Neměli bychom se učit kvůli druhým, ale kvůli sobě. Kvůli tomu, abychom dosáhli co nejvýš a věděli, že jsme pro to udělali všechno. Proto díky škole, že mě to naučila.