Václav IV.

V letošním roce si připomínáme šestisté výročí úmrtí českého krále Václava IV. Proto si zkusíme přiblížit jeho život a vládu.

Václav IV. byl syn Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické. Narodil se 26. 2. 1361 v Norimberku.

Dne 15. 6. 1363 byl teprve dvouletý Václav korunován arcibiskupem Arnoštem z Pardubic na českého krále, dne 10. 6. 1376 byl Václav zvolen za římského krále a 6. 7. 1376 byl korunován v katedrále v německých Cáchách.

Karel IV. se dědice dočkal až po své čtyřicítce a zahrnoval Václava přehnanou přízní, znásobenou po úmrtí matky. Jeho vychovatelem byl Arnošt z Pardubic a po něm Jan Očko z Vlašimi. Z Václava se díky jejich péči stal vzdělaný, ale nesamostatný a nerozhodný člověk.

Vlády se Václav IV. ujal v necelých osmnácti letech, když v roce 1378 zemřel jeho otec, Karel IV. Vládnout začal v komplikovaném období, během své vlády se potýkal s obtížemi jak domácími, tak evropského významu – od roku 1378 zastávali úřad dva různí papežové (papežské schizma), Václav řešil konflikty se šlechtou (byl šlechtou opakovaně zajat), v českých zemích propukla morová epidemie, která způsobila úbytek obyvatelstva o 10 % – 15 % a vedla k sociálním nepokojům.

Spory neměl Václav pouze se šlechtou a s příbuznými, velmi se vyhrotil také jeho vztah s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Jejich spory vyvrcholily tím, že Václav nechal arcibiskupa s jeho spolupracovníky zajmout, arcibiskupovi se podařilo utéci, jeho spolupracovníkům však nikoliv a mučení se nakonec stalo osudným generálnímu vikáři Janu z Pomuku (později sv. Jan Nepomucký), jehož tělo pak bylo vrženo z Karlova mostu do Vltavy.

Na konci 90. let vznikla i v říši proti Václavovi koalice, v srpnu 1400 rozhodla o sesazení Václava IV. z římského trůnu s odůvodněním, že jde o krále „nepotřebného a nečinného i nedbalého“. Jeho nástupcem se stal Ruprecht III. Falcký, ale ani on v řešení problémů v říši neuspěl.

Poslední roky panování Václava IV. byly ve znamení počátků husitské revoluce. Král zpočátku s Janem Husem sympatizoval, vydal roku 1409 Dekret kutnohorský, podle kterého dostal český národ na univerzitě tři hlasy, ostatní národy (saský, bavorský a polský) jeden hlas. V červenci 1415 v Kostnici zemřel Jan Hus, České království se dostalo na pokraj občanské války, země čelila hrozbě, že proti ní bude podniknuta křížová výprava. Václav IV. se musel rozhodnout, na čí stranu se přikloní. Nakonec zvolil kompromis – proti stoupencům kalicha nezakročil, ponechal jim ale pouze tři pražské kostely. Spokojený tak nebyl nikdo.

Václav IV. byl některými kronikáři popisován jako lenivý král a opilec, ale to by mohlo platit o každém druhém středověkém panovníkovi. Jeho současník, brabantský kronikář a diplomat Edmund de Dynter, se kterým se osobně setkal, ho však popisuje jako výborného společníka, moudrého a zdvořilého knížete. Zdůrazňuje i jeho vzdělanost, sečtělost a znalost cizích jazyků.

Václav IV. byl také velkým milovníkem zvířat a nechal zřídit v nové královské zahradě rozsáhlý lvinec. V Královské oboře choval Václav IV. další zvířata, zejména jeleny, divoká prasata a zubry.

Václavovým osobním znakem se stal ledňáček v točenici. Řád točenice byl nejstarší rytířský řád, založený právě králem Václavem IV. Symbolem řádu byla točenice, čili pruh látky, spirálovitě přetočený a natvarovaný do kruhu s uzlem a volnými cípy. Tento znak najdeme například na Staroměstské mostecké věži, na portálu do kaple na radnici Starého Města pražského, na Točníku, ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře i v rukopisech, které nechal Václav IV. zhotovit.

Václav IV. byl doposavad nejdéle vládnoucím českým panovníkem a překonán byl teprve o sto let později králem Vladislavem II. Jagellonským. V době jeho vlády byly dokončeny mnohé významné stavby, například chrám Panny Marie Sněžné, staroměstský kostel sv. Jakuba či Karlův most.

Václav IV. zemřel bez potomků. Na konci září 1370 oženil Karel IV. svého syna Václava s o pět let starší Johanou Bavorskou, tímto sňatkem sledoval Karel IV. své vlastní politické zájmy a chtěl oslabit své konkurenty. Po její smrti se Václav IV. oženil roku 1389 s Žofií Bavorskou, ani s ní však žádné dítě neměl. Zemřel 16.8.1419 na Novém hradu u Kunratic.

Autor: Ema Šinfeldová

26.11.2019 / Věc Makropulos, Prosinec 2019

Václav IV.

Doporučujeme: