česky
Jak se mi ztratila kočka
Jednoho dne se mi u babičky na chalupě ztratila kočka. Byl to vesnický černobílý kocour. Jmenoval se Černobýl právě proto, že byl černobílý. Utíkal často, ale nikdy ne na tak dlouhou dobu. Pořád jsme ho hledali, ale kde nic tu nic. Už byl pryč dva týdny a já o něj měla strach. Obcházela jsem sousedy, jenže nic o něm nevěděli. Řekla jsem si, že počkám ještě dva týdny a potom uvidím. Vesnice je velká, a proto nemělo cenu ho hledat, může být kdekoliv. Uplynuly dva týdny a Černobýl pořád nepřicházel. Den před oslavou svého svátku jsem si uvědomila, že si jako dárek nejvíce přeji, aby se Černobýl vrátil. Ráno jsem uslyšela úzkostlivé mňoukání. Začala jsem hledat odkud vychází. Prohledala jsem půdu, kůlnu, garáž až jsem došla ke schodům do sklepa. Tady bylo mňoukání slyšet nejvíce. Sešla jsem do sklepa, otevřela jsem dveře a uviděla mého Černobýla. Radostně jsem se k němu sehnula a u něj vykouklo malé koťátko. Kočičí tatínek mi přivedl ukázat své koťátko. Do sklepa se dostali otevřeným oknem a už nemohli ven. Oběma jsem dala napapat a napít mlíčka. Nevím co se stalo s kočičí maminkou, ale koťátko u nás žije až do teď. Je černobílé jako tatínek, jen trochu víc černé a protože mu z očí koukají rarášci dostal jméno Čertík. [1]
Zdroje: [1] KYMPLOVÁ, Petra. Jak se mi ztratila kočka. Praha, 2019., Zdroje obrázků: Photo by Petra Kymplová