Jaká jsem dcera?

Abychom měli ve věcech jasno, myslím si o sobě, že jsem dobrá dcera. Kromě menších, omluvitelných přešlapů rodiče nijak nezlobím.

Jsou spokojeni? Ne. Jsem spokojená já? Ne.

Nepochybně mám mnoho kvalit, které rodiče záměrně přehlíží. Já osobně se považuju za dobrou dceru a v zásadě si moji rodiče nemají na co stěžovat. Jsem průměrný student, který trpí občasnými problémy s matematikou a přírodními vědami. Jsem podprůměrný sportovec, ale dvakrát týdně sportuju, a taky ráda čtu. Jsem nekonfliktní, poslouchám rozkazy a kritiku si beru k srdci. Pravidelně se zapojuji do domácích prací. Víkendy trávím doma, nepiju, nekouřím a neužívám žádná jiná narkotika. Chytré poznámky si nechávám na Twitter. Přesto si to z nějakého důvodu pořád myslím jenom já. Nevím, čím to je, protože vysokým sebevědomím určitě ne. To mi vědomě shazují už od mala. Uvedu příklad: návštěvy i známí o mně vždy říkali, že jsem zlaté dítě, máma na to ovšem vždy odpověděla: “No…,” a vyčetla některé mé horší vlastnosti. Dalo by se spekulovat o tom, jestli moje máma dokáže přijímat komplimenty, asi ne, ale tímto jednáním od útlého věku shazovala i mě. Proto je ze mě dnes ta troska, co si nevěří v absolutně ničem. Díky mami.

Jak jsem již zmiňovala, sama sebe pokládám za vzornou dceru, na kterou by si nemohl žádný rodič stěžovat. Ale když nejste jeden extrém, tak budete pravděpodobně ten druhý, takže můžu být sice super dcera, ale ne zas tak super člověk. Tam to nekončí, protože sice netrávím víkendy v klubech a na jiných divokých zábavách, ale v zásadě nevycházím z domu. Rodičům na mě tedy chybí větší touha po sociálním kontaktu, která je u mě téměř nulová. Já ale sama se sebou, pravděpodobně asi jako jediný člověk v mém okolí, ráda trávím čas. No jo, oni si najdou vždycky něco, buď jste doma málo nebo moc, člověk si nevybere. Tady jde potom vidět rozdíl mezi dobrou dcerou, nebo obecně potomkem, a obstojným člověkem, se kterým jiní rádi tráví čas. Mám pocit, že se tyhle dvě osobnosti moc nepodobají. Opět ráda uvedu příklad. Jsem dobrá dcera, protože chodím domů včas, ale nejsem dobrá společnost, protože všechny popoháním, ať se nezdržujeme, jinak budu pozdě doma, a kazím tak ostatním zábavu.

Nemůžu být ale takhle subjektivní, měla bych se vcítit i do role rodiče. Jsem rodič. Chci pro své dítě to nejlepší. Čtu hodně příruček a návodů, jak být dobrým rodičem. Existuje taky příručka, jak být dobrou dcerou? Už jsem zase rodič. Chci pro své dítě to nejlepší. Budu na něj tlačit, aby mělo dobré známky a dostalo se na dobrou vysokou, kam vlastně nechce, a dostalo papír, který mu vlastně k ničemu nebude. Budu vyžadovat, aby se domů vracel v létě nejpozději v osm a v zimě nejpozději v pět, ze všech akcí ho budu vyzvedávat. Budu trochu pokrytec, protože to se od rodičů očekává. A když se ohradí, budu se tvářit, že problém je v něm. Páni, měla bych mít hodně dětí… Nebo napsat nějakou tu příručku.