foto: web

Pan doktor je PES

Termín canisterapie je složen ze dvou slov. Z latinského slova canis (pes) a řeckého slova terapie (léčba). Autorem tohoto pojmu byla Jiřina Lacinová (1993) a ačkoli tento termín původně sloužil pouze pro „domácí účely“, rozšířil se i do zahraničí.

Canisterapie se definuje jako pozitivní působení psa na zdraví člověka. Uvádí se také, že je podpůrnou formou psychoterapie, která se zakládá na kontaktu psa a člověka. Hojně se využívá ke zvyšování koncentrace a pozornosti, dále k rozvíjení sociálního cítění a ke zlepšení kvality života. Může být nápomocná ke snížení agrese. Podněcuje verbální a neverbální komunikaci a dobré využití nachází u rozvoje jemné a hrubé motoriky.

Spadá do sociální rehabilitace. Uplatnění nachází v situacích, kde již některé metody selhávají, či nejdou dále použít. Canisterapie je vhodná pro lidi s mentálním, tělesným, smyslovým či emocionálním postižením.

Tým je tvořen z terapeuta, klienta a psa. Do tohoto týmu dále spadají zdravotní sestry, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, kliničtí psychologové, sociální pracovníci, pedagogové a v případě potřeby také další specialisté. V žádném případě nesmí být léčba samoúčelná, vždy se jedná o co nejlepší dosažení kvality života klienta.

V naší škole Euroinstitut již proběhlo první setkání se psy, kteří jsou na canisterapii speciálně vycvičeni. Terapeutka nás seznámila se základními pomůckami na rozvoj jemné motoriky, předvedla ukázku aportování, odměňování a polohování.