englishPřestupní stanice života
Mříže na oknech. Zbývá mi pár kroků. Procházím bránou a míjím dva kluky s dozorcem, kteří jdou vynést odpadky.
Netváří se zrovna přátelsky, a tak kontroluju stav tkaniček. Jsou zavázaný... Kdyžtak budu utíkat. Venku se zatahuje a já vcházím dovnitř. Na ceduli na zdi s nápisem Diagnostický ústav dopadá první kapka deště.
Až doteď jsem si myslela, kdovíjak nemám bohatou slovní zásobu, když umím vyjádřit slovo „diagnosťák“ synonymem „pasťák“. Ha. Není to synonymum.
Diagnosťák je něco jako přestupní stanice. Děti sem přijdou a čekaj. Na další vlak. Na budoucnost. Jsou tady pohromadě záškoláci i vrazi, taky ti, co brali drogy, šikanovali nebo kradli. Všichni. Až tady se rozhodne, kam půjdou dál. Třeba i do pasťáku…
Zatímco procházím zákoutími ústavu a v hlavě se mi zmítá nekonečno slov, vnímám nejvíc jedno. Kontrast. Obrovská tělocvična s klimatizací, na zahradě bazén, LCD televize, moderně vybavené pokoje pro dva. Krásné prostředí. Ale... jaký by to asi bylo bydlet tady pár měsíců? Je mi najednou zima. Chlad v teplých barvách.
Všichni, kdo tu jsou, mají něco nesprávného, nefunkčního. Rodinu, postoj k životu, přátele, nejsou schopni existovat bez dohledu, nedostává se jim lásky. A na tohle ani LCD televize nestačí...
Když sem někdo přijde, chvilku mu trvá, než zapadne. Skoro všem se stýská. I když na ně třeba rodiče kašlou, stejně je jejich děti zbožňujou. Každý potřebujeme lásku, pozornost. A někdo si ji snaží vydobýt svým chováním.
Týden tu začíná středou, kdy probíhá velká porada vychovatelů. Budíček v sedm (o víkendu je režim volnější, občas i snídaně do postele:). Dopoledne škola. Třídy pro osm žáků. Volný čas v tělocvičně, v keramické dílně, u televize... Děti starší jedenácti let mají povoleny jednou týdně vycházky. Žádný facebook, telefon hodinu denně. Nesmí ale kontaktovat přátele z běžného života, stále jsou pod dohledem. Spát chodí v půl devátý, v pátek a v sobotu o dvě hodiny později. To, že jsou večer všichni na pokojích, monitorují kamery na chodbě.
Každý je tu jinak dlouho. Přichází a zase mizí.
K někomu přilnout není možné. Přátelit se do hloubky, spoléhat na druhé. Nelze. Člověk tu není jako les. Je samotný strom mimo něj.